Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 459/15

Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2015 soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Zdeňka Zajíčka, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou Ph.D., advokátem, AK se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 395/30a, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2014 č. j. -576 a proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2013 č. j. -514, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti ze dne 12. 2. 2015, doručené Ústavnímu soudu dne 13. 2. 2015, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Stěžovatel vystupoval jako žalobce v občanskoprávním sporu, vedeném proti žalovaným: 1) ČR-Státní pozemkový úřad a 2) Ing. Jaroslav Čadek u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. .

Rozsudkem ze dne 27. 11. 2013 č. j. -514 Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "nalézací soud") zamítl žalobu o určení, že kupní smlouva ze dne 17. 10. 2007, uzavřená mezi žalovaným č. 1 jako prodávajícím a žalovaným č. 2 jako kupujícím, na prodej specifikovaného pozemku o výměře 660 284 m2 v k. ú. Meziluží, obec České Budějovice, je neplatná (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).

Dne 30. 10. 2014 rozsudkem č. j. -576 Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatele rozsudek nalézacího soudu ze dne 27. 11. 2013 č. j. -514 potvrdil (výrok I), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III) a stěžovatele poučil o možnosti podat proti rozsudku odvolacího soudu dovolání.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítal především nesprávné právní posouzení předmětné kupní smlouvy nalézacím soudem i soudem odvolacím, a tvrdil, že "otázka platnosti uzavření kupní smlouvy byla obecnými soudy vyřešena v zásadním rozporu s platnou právní úpravou a podle přesvědčení stěžovatele i v rozporu s u ČR, d a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod." Stěžovatel dále vyjádřil přesvědčení, že obecnými soudy uskutečněný výklad, zejména výklad ustanovení , byl v rozporu se záměrem zákonodárce, právním řádem i ústavním pořádkem.

Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadených blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

II.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených [a kasace pravomocných rozhodnutí - srov. ustanovení , jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"], v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud navrhovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením výslovně vyloučena. V opačném případě může být jeho ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná.

V ústavní stížnosti obsažené námitky, směřující proti rozhodnutím nalézacího soudu a odvolacího soudu, stěžovatel mohl a měl uplatnit v dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, v souladu s odvolacím soudem poskytnutým poučením. Pokud tak neučinil, nevyčerpal veškeré procesní prostředky k ochraně svého práva, a jeho ústavní stížnost musela být posouzena jako nepřípustná dle .

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2015

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj