Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1447/2020

24 Cdo 1447/2020-144

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph. D., ve věci posuzované V. P., narozené dne XY, trvale XY, fakticky XY, zastoupené M. N., advokátem se sídlem XY, a Centrem sociální a ošetřovatelské pomoci v XY, příspěvkovou organizací se sídlem XY, jako hmotněprávním opatrovníkem, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, se sídlem v Praze 10, 28. pluku č. 1533/29b, o omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , a , o dovolání posuzované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2019 č.j. -115, takto :

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání posuzované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.12.2019 č.j. -115 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k omezení svéprávnosti ve vztahu k volebnímu právu srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, , uveřejněné pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2017, podle kterého „v řízení o omezení svéprávnosti je soud oprávněn rozhodnout i o tom, zda se posuzovaná osoba omezuje ve svéprávnosti k výkonu volebního práva“ (srov. bod 67. stanoviska), přičemž není vyloučeno (srov. bod 89. stanoviska), že soud omezí posuzovaného ve svéprávnosti pouze k výkonu pasivního volebního práva „za současného ponechání aktivního volebního práva“] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu „nedostatečné právní hodnocení“ ve smyslu názoru, který Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 29.11.2017 sp. zn. , podle kterého „každá významná okolnost, která vypovídá o dosavadním způsobu života posuzovaného člověka, o jeho každodenním jednání, o jeho přístupu k životu, respektive jakákoliv okolnost, která může přispět k posouzení vhodnosti přijetí mírnějšího a méně omezujícího opatření než je omezení jeho svéprávnosti, tedy nejen (výhradně coby favorizující) odborné závěry znalce (v nichž je především konstatována v tom kterém rozsahu zjištěná duševní porucha posuzovaného člověka či absence takové poruchy, nejde-li přirozeně o velmi významné duševní postižení, které v zásadě vylučuje volbu mírnějších a pro takto postiženého člověka méně omezujících opatření), musí být soudem při rozhodování o svéprávnosti velmi pečlivě posouzena, a to jak ve své jednotlivosti, tak i ve vztahu k dalším zjištěným okolnostem, s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, neboť jen za užití takového verifikačního přístupu lze (po pečlivém zhodnocení důkazů) podle § 20 odst. 1 z. ř. s. zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí“.

V této souvislosti však dovolatelka opomíjí, že odvolací soud při svém rozhodování postupoval důsledně v souladu s citovaným právním názorem dovolacího soudu, jestliže přihlížel nejen k závěrům znaleckého posudku a výpovědi znalkyně MUDr. Evy Janečkové, ale též ke skutečnostem, který vyplynuly z dalších důkazů (včetně výpovědi samotné posuzované a vyjádření veřejného opatrovníka), a za situace, kdy – jak zdůraznil – „není osoby ochotné vykonávat nápomoc posuzované“, omezil posuzovanou ve svéprávnosti pouze v nezbytně nutné míře (toliko v oblasti rozhodování o vlastní léčbě a o zásahu do své duševní a tělesné integrity a ve výkonu pasivního volebního práva), v níž „potřebuje ochranu sama před sebou“.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání posuzované proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu