Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3928/14

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Obce Strýčice, se sídlem Strýčice 10, zastoupené Bohumírem Miesbauerem, právně zastoupené JUDr. Romanou Milfortovou, advokátkou se sídlem Praha, Těšnov 1/1059, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 9. 10. 2014 č. j. MV-60233-9/VS-2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V záhlaví uvedeným rozhodnutím ministr vnitra zamítl rozklad stěžovatelky proti usnesení ministra vnitra ze dne 9. 7. 2014 č. j. MV-60233-4/VS-2014, kterým byl podle , , odložen návrh stěžovatelky na zahájení řízení o vydání rozhodnutí ve věci územního členění státu. Ministr vnitra rozklad stěžovatelky zamítl s odůvodněním, že za současného stavu legislativy nelze provést změnu hranic obcí bez jejich vzájemné dohody a Ministerstvo vnitra tak nemá možnost rozhodnout věc ve správním řízení.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že jako samostatná obec Strýčice ve smyslu příslušných ustanovení , o obcích (obecní zřízení), existuje ode dne 24. 11. 1990, tj. ode dne konání prvních voleb do obecního zastupitelstva. Jako obec stěžovatelka přitom nemá vlastní území, neboť z hlediska územního základu je součástí katastrálního území Radošovice, které je územním základem sousední obce Radošovice. Mezi stěžovatelkou a obcí Radošovice byl dlouhodobě veden spor o vymezení samostatného katastrálního území Strýčice, které by tvořilo územní základ stěžovatelky a na kterém by ležela obec Strýčice. Vzhledem k bezvýsledným snahám stěžovatelky o vyřešení uvedeného sporu podala stěžovatelka návrh na zahájení řízení o vydání rozhodnutí ve věci územního členění státu.

Stěžovatelka nesouhlasí se závěry ministra vnitra uvedenými v napadeném rozhodnutí. Uvádí především, že vzhledem k tomu, že z hlediska územního základu je "součástí" obce Radošovice, je významnou měrou omezena při výkonu svých práv územně samosprávného celku. Daný nežádoucí stav je podle stěžovatelky v rozporu s , a y. Tvrdí dále, že jakýkoli odklon od principu územní samosprávy vede k ústavně nepřípustné změně ve smyslu y. Stěžovatelka argumentuje též porušením y z hlediska závazků plynoucích pro Českou republiku z Evropské charty místní samosprávy.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V projednávané věci se zaměřil na posouzení otázky, zda je ústavní stížnost přípustná a dospěl k závěru, že tomu tak není.

V textu ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že v dané věci podala též správní žalobu. Vzhledem k obavě, že příslušný správní soud shledá, že napadené rozhodnutí nenaplňuje podmínky , , podává stěžovatelka z procesní opatrnosti též ústavní stížnost.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky ( ). Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou totiž vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především prostředky, které vyplývají z příslušných procesních předpisů. Především ostatní soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob a teprve nedojde-li ke zjednání nápravy v jejich rámci, je možné se domáhat ochrany poskytované Ústavním soudem v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

V projednávané věci stěžovatelka využila možnost podat proti rozhodnutí ministra vnitra napadenému touto ústavní stížností ještě správní žalobu. Tato situace Ústavnímu soudu brání zabývat se obsahem ústavní stížnosti, a to do doby, než bude o správní žalobě (a zpravidla i o kasační stížnosti) stěžovatelky rozhodnuto. V tuto chvíli je nutné hodnotit ústavní stížnost jako předčasnou, a tudíž nepřípustnou ( ).

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2015

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj