Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2232/2019

-441

USNESENÍ

P. S.

B. Š.

, IČO XY, bytem XY

,

zastoupená JUDr. Michalem Steinerem, advokátem se sídlem Platnéřská 88/9, Praha 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované:

Generali Česká pojišťovna a.s.

, IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Nové Město, Praha 1,

zastoupená JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem Bílkova 132/4, Praha 1, o zaplacení 974.622 Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019, č. j. -399, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.149 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Michala Steinera, advokáta se sídlem Platnéřská 88/9, Praha 1.

III. Žalobce

je povinen

zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.149 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Daniely Maršálkové, advokátky se sídlem Bílkova 132/4, Praha 1.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019, č. j. -399, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 4. 2018, č. j. -319, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 974.622 Kč s příslušenstvím, neboť dovolání není podle přípustné.

Dovolatel zpochybňuje především správnost závěru odvolacího soudu o absenci vztahu příčinné souvislosti mezi pochybením žalované při výkonu advokacie, jehož důsledkem byl žalobce pravomocným směnečným platebním rozkazem zavázán zaplatit třetí osobě částku 426.677 Kč s příslušenstvím, a škodou, jež žalobci vznikla následným prodejem jeho nemovitostí o celkové tržní hodnotě 1.900.000 Kč ve veřejné dražbě v rámci exekuce. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), neboť v řízení se zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , Soubor C 5514).

Odvolací soud při zkoumání příčinného vztahu mezi pochybením žalované, jež nepodala řádné námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, a žalobcem vymezenou škodou, představující rozdíl mezi obvyklou cenou prodaných nemovitostí a částkou uhrazenou hypoteční bance (zástavnímu věřiteli), označil za skutečnost, jež tvoří bezprostřední příčinu takové majetkové újmy dovolatele, jeho nečinnost po právní moci rozhodnutí ukládajícího mu platební povinnost. Tento závěr odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, reprezentované zejména rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , Soubor C 5514. K tomu lze jen doplnit, že pochybení žalované sice vedlo k založení povinnosti žalobce plnit dluh, který neměl (škoda ve výši odpovídající částce uložené mu směnečným platebním rozkazem k zaplacení ostatně byla žalobci uhrazena zčásti vedlejší účastnicí, zčásti žalovanou), ovšem požaduje-li žalobce na náhradě škody obvyklou (tržní) hodnotu své nemovitosti, která byla prodána v exekuci (po odečtení částky vyplacené jeho zástavnímu věřiteli), je zřejmé, že jde o snížení jeho majetkového stavu, které je přímým důsledkem exekuce, vedené pro nesplnění povinnosti, uložené mu exekučním titulem. I když průběh a výsledek exekuce má jistý prvopočátek v pochybení žalované vedoucím k vydání pro žalobce nepříznivého vykonatelného rozhodnutí, postižení jeho nemovitostí v exekuci a jejich prodej se odvíjí od dalších, relativně samostatných skutečností, které nastaly nezávisle na prvotní škodné události, proto je správný závěr odvolacího soudu, že pověřením k vedení exekuce došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi pochybením žalované a nepříznivými dopady do majetkové sféry žalobce. Soudní praxe i právnická literatura v této souvislosti rozlišuje tzv. faktickou (přirozenou) kauzalitu od kauzality právní, neboť ne všechny (zejména fyzikální) příčiny jsou významné z hlediska právního pojetí příčinné souvislosti. Právní kauzalita (někdy nazývaná též přičitatelnost) není neomezená a je užší než kauzalita faktická (Tichý, L., Hrádek, J.: Deliktní právo, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2017, s. 140, bod 245).

Rozsudek odvolacího soudu není v rozporu s dovolatelem odkazovanými rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. , a ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. , potažmo usnesením téhož soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. , neboť se týkají skutkově odlišných případů, přičemž byla-li v nich k problematice příčinné souvislosti vyslovena určitá obecná východiska, citovaná v podaném dovolání, nelze dovodit, že by s nimi bylo napadené rozhodnutí v rozporu. Vzhledem k tomu, že již z tohoto důvodu musí být dovolání odmítnuto, bylo nadbytečné zabývat se dalšími námitkami dovolatele, směřujícími především k posouzení otázky výše škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , Žalovaná a vedlejší účastnice mají každá proti žalobci právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 12.220 Kč podle , , , a za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobce, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle a , to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle , celkem tedy po zaokrouhlení 15.149 Kč. Zbývá doplnit, že dovolací soud neshledal důvody k nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšným účastníkům podle , jak učinil soud prvního stupně, neboť tento postup je jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), zejména v dovolacím řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu