Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4193/2019

26 Cdo 4193/2019-321

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci navrhovatelky městské části Praha 21, se sídlem v Praze 9, Staroklánovická 260, IČO 00240923, zastoupenéJUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 208/8, za účasti Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, o návrhu na rozhodnutí ve věci opravy střechy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2019, č. j. -282, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 2. 2016, č. j. -240, vyslovil neplatnost tam uvedených usnesení přijatých shromážděním Společenství vlastníků XY (dále jen „Společenství“) konaném dne 17. 6. 2014 (výrok I.), zamítl návrh, aby bylo určeno, že usnesení shromáždění Společenství ze dne 17. 6. 2014, kterým se schvaluje navržený program, je neplatné (výrok II.), dále zamítl návrh, aby soud rozhodl, že Společenství je povinno zajistit a dokončit opravu střechy, spočívající v zamezení zatékání vody do střechy a do budovy a osazení střechy ochrannými bodci proti holubům, a to vše do 12 měsíců ode dne právní moci rozsudku, přičemž náklady této opravy budou hrazeny z fondu oprav Společenství, který je tvořen příspěvky vlastníků jednotek na správu domu a pozemku, a aby realizací této povinnosti soud pověřil výbor Společenství (výrok III.), a současně rozhodl, že žádný s účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 17. 4. 2019, č. j. -282, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. (dále jen „potvrzující výrok“) a ve zbývajících napadených výrocích II. a IV. jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 9. 2019, č. j. -314, zastavil s ohledem na zpětvzetí návrhu řízení ve zrušené části a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 10. 2019.

Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání s tím, že je v posuzovaném případě potřeba odchýlit se od ustálené praxe dovolacího soudu týkající se výkladu , – dále jen „o. z.“ (zejména rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 58/2012), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. ), podle které soud nemůže bezvýjimečně nahradit rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků, nýbrž pouze vyslovit jeho neplatnost. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby jej zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně.

Dovolání není podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, přípustné, neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.

Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

Účelem ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. je ochrana práv a oprávněných zájmů vlastníků jednotek, jakož i obecná ochrana zákonnosti ve vnitřních poměrech společenství, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou ve stanovách, a zprostředkovaně i ochrana všech dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny. Postupem podle o. z. (stejně jako dříve – do 31. 12. 2013 – podle věty třetí , o vlastnictví bytů – k tomu srov. R 58/2012) se přehlasovaný vlastník jednotky může domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním. Soud nemůže změnit usnesení přijaté shromážděním vlastníků, ani toto usnesení nahradit svým vlastním rozhodnutím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. ).

V posuzovaném případě se navrhovatelka domáhala určení neplatnosti usnesení, které přijalo shromáždění vlastníků jednotek, a jeho nahrazení rozhodnutím soudu s jiným věcným obsahem. V této souvislosti především namítala, že se jako menšinový spoluvlastník fakticky nemůže domoci zajištění opravy střechy domu, a tím ochrany svého majetku, čímž dochází k rozporu s d a ústavně zaručeným právem na ochranu jejího vlastnického práva. Přes své námitky však přehlíží, že v řízení podle o. z. takové rozhodnutí vydat nelze, neboť zásah veřejné moci do soukromoprávních vztahů lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Judikatura dovolacího soudu je v tomto závěru ustálena dlouhodobě, odvolací soud z ní vycházel a není důvod se od ní v jednotlivých případech (ani výjimečně) odchylovat. Navrhovatelka se totiž fakticky domáhá porušení principu majority, na němž je rozhodování ve společenství vlastníků založeno.

Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatelky podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 5. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu