Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4006/2018

25 Cdo 4006/2018-343

USNESENÍ

M. K.

Česká republika - Vězeňská služba České republiky

, IČO 00212423, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o 378.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2017, č. j. -233, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) odmítl jako nepřípustné dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 21. 9. 2017, č. j. -233, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 12. 2016, č. j. -212, kterým byla zamítnuta žaloba, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobci vznikla škoda na zdraví (popáleniny druhého stupně na 15 % a třetího stupně na 2 % těla), kterou mu způsobil ve výkonu trestu odnětí svobody dne 18. 11. 2012 v prostorách věznice jiný odsouzený G. N. (dále jen „spoluvězeň”) tím, že jej opařil vodou z varné konvice. Po právní stránce se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaná umožněním přístupu spoluvězně k varné konvici a jeho umístněním do jedné cely se žalobcem neporušila prevenční povinnost ve smyslu , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.”). Ze strany spoluvězně se jednalo o exces, neboť žalovaná nemohla předvídat, že k útoku dojde.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že závisí na řešení otázky hmotného práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Formuluje otázku splnění prevenční povinnosti ze strany žalované a odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, podle které je každý povinen zachovávat takový stupeň pozornosti, který lze rozumně požadovat s ohledem na časovou a místní situaci a který je objektivně posuzováno způsobilý zabránit nebo alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škody. Konkrétní právní otázku odpovídající požadavkům uvedeného ustanovení však v podaném dovolání nevymezuje (k nezbytnosti vymezení řešení konkrétní právní otázky zakládající některý z předpokladů přípustnosti dovolání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. ). Dovolatel sice obsáhle cituje judikaturu týkající se prevenční povinnosti různých subjektů při různých činnostech, ty však nejsou zcela srovnatelné se skutkovým stavem zjištěným v projednávané věci. V dovolání se pak navíc neuvádí, v jakém konkrétním právním úsudku (otázce) neměla být tato rozhodovací praxe odvolacím soudem respektována, tedy čím přesně by měl být naplněn tento předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu Z obsahu dovolání se nepodává žádná konkrétní otázka hmotného či procesního práva, kterou by se měl dovolací soud zabývat, přičemž dovolací soud není oprávněn sám vytvářet otázku přípustnosti dovolání namísto dovolatele, neboť takovým postupem by zjevně porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, a to především zásadu projednací a zásadu rovnosti účastníků řízení. Ostatně i judikatura dovolacího soudu akceptuje, že dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. , či ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Již z tohoto důvodu dovolání není přípustné.

Kromě toho je zřejmé, že na uplatněný nárok se vztahuje , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ačkoliv tato otázka nebyla učiněna předmětem dovolacího řízení. Tento zákon upravuje specifický okruh případů, kdy újma byla způsobena výkonem veřejné moci, a to nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V uvedeném případě mělo jednání vedoucí ke škodě na zdraví žalobce spočívat v nesprávném umístění spoluvězně na celu a v umožnění přístupu spoluvězně k varné konvici. Rozhodující je, zda lze uvedené počínání zaměstnanců žalované považovat za výkon veřejné moci či nikoliv. Judikatura i odborná literatura pod pojmem veřejné moci rozumějí takovou moc, jež přímo či zprostředkovaně rozhoduje autoritativně o právech a povinnostech subjektů, které nejsou v rovnoprávném postavení s orgánem veřejné moci a na jejichž vůli obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 1993, sp. zn. , shodně Hendrych, D. a kol. Správní právo - Obecná část. 9. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 437). Navzdory tomu, že i při výkonu trestu odnětí svobody může být v určitých případech dána odpovědnost státu podle obecných ustanovení o náhradě škody, tj. (srov. , o výkonu trestu odnětí svobody - k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 57/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), plnění povinností a oprávnění zaměstnanců Vězeňské služby v rámci střežení odsouzených, dozoru a zacházení s nimi, jakož i při dodržování podmínek výkonu trestu, představuje – zejména pro evidentní nerovnost v právním postavení dotčených subjektů – výkon veřejné moci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod č. 9/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tak tomu bez pochyby je i v případě zařazení vězně na celu, neboť ten není v rovném postavení se zaměstnanci vězeňské služby, kteří o umístění rozhodují. Rovněž se veřejná moc realizuje v tom, že zaměstnanci vězeňské služby rozhodují o tom, k jakým předmětům umožní vězňům přístup, neboť ani zde s nimi nejsou vězni v rovném postavení. U obou případů tedy šlo o výkon veřejné moci. Měla-li být věc posouzena podle zvláštního zákona, prevenční povinnost podle o. z. se tudíž nemůže uplatnit, a dovolání tedy není přípustné již proto, že řešení právní otázky porušení prevenční povinnosti, s nímž dovolatel polemizuje, byť bylo odvolacím soudem vysloveno, není pro rozhodnutí ve věci významné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Dovolací soud v záhlaví svého usnesení upřesnil označení žalované, jak byla správně označena v žalobě a jak odpovídá tomu, že žalovaným nositelem právní osobnosti (subjektivity) je Česká republika a Vězeňská služba je její organizační složkou, jíž se věc týká a která vystupuje za stát před soudem ve smyslu

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 5. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu