Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 46/2018-94

KSOS 34 INS XY9 ICm XY29 ICdo 46/2018-94

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce T. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Šindlerem, advokátem, se sídlem v Odrách, Masarykovo náměstí 48/9, PSČ 742 35, proti žalovanému Českomoravské záruční a rozvojové bance, a. s.,se sídlem vPraze 1, Jeruzalémská 964/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 44848943, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. S., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS34 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2017, č. j. 9 ICm XY, 17 VSOL XY ( XY), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 6. dubna 2017, č. j. 9 ICm XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu na určení, že žalovaný (Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s.), nemá v insolvenčním řízení vedeném na majetek žalobce (T. S.) pohledávku ve výši 401 114 Kč (bod I. výroku), zamítl také žalobu na určení, že pohledávka žalovaného je ve výši 790 929 Kč promlčená (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). „Alternativně“ pak zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 401 114 Kč (bod I. alternativního výroku), že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 389 815 Kč přihlášenou jako jistinu, ale pohledávka je ve výši 349 365,20 Kč na jistině (bod II. alternativního výroku), a že se ke zbytku pohledávky nepřihlíží (bod III. alternativního výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “), tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel namítá, že rozhodčí nález (ze dne 29. října 2008), z něhož žalovaný dovozoval vykonatelnost své pohledávky za dlužníkem, je nevykonatelný; tudíž je pohledávka žalovaného v celé její výši promlčena.

Nejvyšší soud dovolání žalobce, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že v posouzení otázky, kterou dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení, je napadené rozhodnutí v souladu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu:

1/ Z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], plyne, že (bez jakýchkoli pochyb u rozhodčích nálezů vydaných v době před 1. dubnem 2012, mezi které patří i rozhodčí nález, o nějž jde v této věci) exekuční soudy mohou přijmout závěr, že rozhodčí nález jim předkládaný coby exekuční titul nemá žádné právní účinky a není tedy exekučním titulem, bez zřetele k tomu, že formálně nedošlo (ani již nedojde, vzhledem k případně zmeškaným lhůtám) k jeho zrušení (soudem) postupem předjímaným zákonem o rozhodčím řízení.

2/ Není pochyb o tom, že tam, kde rozhodčí nález neprochází testem vykonatelnosti (posouzením, zda jde o způsobilý exekuční titul) v exekučním nebo vykonávacím řízení proto, že na majetek případného povinného je vedeno insolvenční řízení, lze obdobný závěr přijmout v případném sporu o pravost nebo výši pohledávky, kterou věřitel přihlásí do insolvenčního řízení jako vykonatelnou s poukazem na rozhodčí nález coby exekuční titul (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sen. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2015, sen. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. ).

3/ V rozsudku ze dne 1. června 2016, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 99/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že není žádný důvod pro odlišný běh promlčecí doby v rozhodčích řízeních, v závislosti na tom, zda jsou v těchto řízeních uplatňována práva podle , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) či , (dále též jen „obč. zák.“).

Přitom zdůraznil, že závěr, podle něhož ke stavení běhu promlčecí doby podle obch. zák. docházelo pouze v případě zahájení rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy, je v rozporu s in fine , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, podle něhož podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Toto ustanovení, jež je nutno považovat za ustanovení speciální k obč. zák., i k obch. zák., se tedy použije přednostně a důsledkem jeho aplikace je zachování účinků podané žaloby. Proto uzavřel, že ke stavení běhu promlčecí doby (v daném případě podle obch. zák.) dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky.

4/ Konečně v rozsudku ze dne 30. června 2016, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 100/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud doplnil, že v témže duchu má (musí) být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení exekučním soudem nebo insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. Jinak řečeno, dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2020

Mgr. Milan Polášek předseda senátu