Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3892/2019

28 Cdo 3892/2019-99

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce M. K., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalované Z. T., nar. XY, bytem XY, zastoupené Jiřím Drápalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 12, o zaplacení 120.000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2019, č. j. -83, t a k t o :I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, č. j. -63, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalobce žádal vydání obálky s penězi, již měla zadržovat žalovaná. Okresní soud však na základě provedeného dokazování uzavřel, že předmětnou částku žalobce žalované daroval, pročež mu právo na její vydání nesvědčí.

K odvolání žalobce zmíněné rozhodnutí přezkoumal Krajský soud v Ostravě, jenž je rozsudkem ze dne 24. 5. 2019, č. j. -83, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Vyšed z úvahy, že částku, již žalobce vindikuje, nelze mít za konkrétně označenou movitou věc, protože již byla spotřebována, posoudil právní povahu uplatněného nároku dle zákonné úpravy bezdůvodného obohacení. Právo na vydání řečeného měl nicméně za promlčené marným uplynutím tříleté subjektivní promlčecí lhůty.

Proti posledně uvedenému rozsudku brojí žalobce dovoláním, jehož přípustnost vymezuje citací , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Za nesprávné považuje posouzení délky promlčecí lhůty, která má v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů, činit 15 let, neboť k bezdůvodnému obohacení došlo úmyslně. Žádá rozhodnutí okresního i krajského soudu zrušit a žalované uložit povinnost nahradit náklady řízení před soudy prvého a druhého stupně, jakož i před soudem dovolacím.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou ve smyslu , zabýval jeho způsobilostí k projednání.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V souladu s musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Vymezení předpokladů přípustnosti dovolání je ve smyslu obligatorní náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku. Může-li být přípustný jen podle , je v něm dovolatel povinen předestřít, které z tam vyjmenovaných hledisek považuje za naplněné, přičemž k jeho projednání nepostačuje pouhá citace textu řečeného ustanovení nebo jeho části (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. , dále např. též usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , body 16 až 19, či ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. , bod 11).

Shora zmíněný požadavek odpovídá reglementaci dovolání coby instrumentu, který je spojen s přísnými formálními nároky. Podávat a sepisovat je má odborník (srov. ), který je příslušným zákonným předpokladům schopen dostát a vést relevantní polemiku s judikaturou Nejvyššího soudu, pročež není nepřiměřené na dovolatele klást povinnost vylíčit, proč má své podání za přípustné (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , bod 35). Je-li toho názoru, že dovolání splňuje podmínky , protože naříkané rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, je třeba řečenou judikaturu konkrétně vymezit a identifikovat dotčená rozhodnutí, jež ji tvoří. Má-li dovolatel za to, že je daná otázka dovolacím soudem rozhodována rozporně, musí takový nesoulad zřetelně doložit. A namítá-li konečně, že ona problematika v judikatuře Nejvyššího soudu není vyřešena či má být posouzena jinak, musí vylíčit konkrétní argumentaci, která jej k takovému závěru vede (viz za všechny usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. ).

Žalobcem podané dovolání obsahuje shrnutí skutkového stavu i dosavadního řízení a výtku vůči právnímu posouzení pře soudy prvého a druhého stupně. Přípustnost mimořádného opravného prostředku je vymezena toliko citací , aniž by žalobce na jiném místě specifikoval, které z tam uvedených hledisek má za splněné. Dovolání tedy neobsahuje jednu ze svých obligatorních náležitostí, a sice vymezení přípustnosti. Tento nedostatek by byl zhojen, pokud by žalobce identifikoval některou podmínku z taxativního výčtu a její splnění doložil způsobem odpovídajícím shora nastíněnému výkladu.

Vzhledem k tomu, že žalobce jinou námitku nepředložil, trpí dovolání vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo než mimořádný opravný prostředek odmítnout ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalované, která by na jejich náhradu měla v zásadě právo, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 5. 2020

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu