Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
0FAFE27566C3498EC12585AC0018FD08.html
HTML · 14.28 KB
No categories available
21 Cdo 3263/2019
21 Cdo 3263/2019-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobců a)P. Š., narozeného dne XY, bytem XY, a b) D. K., narozeného dne XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem se sídlem v Karviné, Karola Śliwky č. 621/5, proti žalované České spořitelně, a. s. se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 217/2018 , o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2019 č. j. 11 Co 10/2019 -71, takto:
I. Dovolání žalobce a) se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2019 č. j. 11 Co 10/2019 -71 není podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Při řešení otázky, zda neplatnost právního jednání jednoho z podílových spoluvlastníků nemovitosti při uzavírání zástavní smlouvy, který dal do zástavy celou věc bez souhlasu ostatních, je způsobilá vyvolat následek v podobě neplatnosti zástavní smlouvy jako celku, srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1999 sp. zn. 2 Cdon 339/97 , uveřejněného pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2006 sp. zn. 29 Odo 364/2006 , uveřejněného pod č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010 sp. zn. 21 Cdo 661/2009 (a v nich vyjádřený závěr, že předmětem zástavního práva může být i spoluvlastnický podíl k věci, neboť s ním lze nakládat, a že ke zřízení zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu k věci není třeba souhlasu ostatních spoluvlastníků, neboť nejde o případ hospodaření se společnou věcí ve smyslu ustanovení § 139 odst. 2 obč. zák. a zatížením spoluvlastnického podílu zástavním právem nejsou ve svých právech k věci nijak dotčeni ostatní spoluvlastníci), dále odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008 sp. zn. 29 Odo 1180/2006 nebo již uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2006 sp. zn. 29 Odo 364/2006 (z nichž vyplývá závěr, že při respektování výkladových pravidel určených ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák. není třeba pochybovat o tom, že zřídili-li spoluvlastníci nemovitosti zástavní právo k nemovitosti v rozsahu svých spoluvlastnických podílů, zajišťují tak – bez ohledu na to, že zamýšleným cílem bylo zastavit nemovitost v rozsahu podílů všech spoluvlastníků či zda jeden ze spoluvlastníků dal do zástavy celou věc bez souhlasu ostatních – pohledávku zástavního věřitele právě jen svými spoluvlastnickými podíly k nemovitosti) a rovněž odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011 sp. zn. 21 Cdo 4397/2009 , uveřejněného pod č. 144 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, nebo již uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008 sp. zn. 29 Odo 1180/2006 (a z nich vyplývající závěr, podle kterého spočívá-li důvod neplatnosti zástavní smlouvy v tom, že jeden ze spoluvlastníků dal do zástavy celou věc bez souhlasu ostatních, nebrání ani povaha právního úkonu, ani jeho obsah v závěru o tom, že by tuto část smlouvy nebylo možné oddělit od jejího ostatního obsahu).
V souladu s výše uvedenými závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud vypořádal s námitkami žalobce a), že „samotná zástavní smlouva je koncipována tak, že předmětem zástavy nejsou spoluvlastnické podíly, ale nemovitosti vždy jako celek“ a že „ačkoliv tedy zastavit pouze jeden ze spoluvlastnických podílů i bez souhlasu dalších spoluvlastníků bohužel platně lze, tak v tomto případě takovýto postup nebyl zamýšlen, zastaveny nebyly spoluvlastnické podíly, ale nemovitost jako celek“.
Dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , z něhož nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , namítá-li, že bylo rozhodnuto „bez jeho přítomnosti“ a že mu odvolací soud neposkytl poučení podle ustanovením § 118a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť uvedené námitky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat jen vadu řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce a) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolatel v dovolání navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 3425/16 dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř. o. s. ř. ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2020
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu