Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3263/2019

21 Cdo 3263/2019-95

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobců a)P. Š., narozeného dne XY, bytem XY, a b) D. K., narozeného dne XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem se sídlem v Karviné, Karola Śliwky č. 621/5, proti žalované České spořitelně, a. s. se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2019 č. j. -71, takto:

I. Dovolání žalobce a) se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2019 č. j. -71 není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Při řešení otázky, zda neplatnost právního jednání jednoho z podílových spoluvlastníků nemovitosti při uzavírání zástavní smlouvy, který dal do zástavy celou věc bez souhlasu ostatních, je způsobilá vyvolat následek v podobě neplatnosti zástavní smlouvy jako celku, srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1999 sp. zn. , uveřejněného pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2006 sp. zn. , uveřejněného pod č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010 sp. zn. (a v nich vyjádřený závěr, že předmětem zástavního práva může být i spoluvlastnický podíl k věci, neboť s ním lze nakládat, a že ke zřízení zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu k věci není třeba souhlasu ostatních spoluvlastníků, neboť nejde o případ hospodaření se společnou věcí ve smyslu ustanovení § 139 odst. 2 obč. zák. a zatížením spoluvlastnického podílu zástavním právem nejsou ve svých právech k věci nijak dotčeni ostatní spoluvlastníci), dále odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008 sp. zn. nebo již uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2006 sp. zn. (z nichž vyplývá závěr, že při respektování výkladových pravidel určených ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák. není třeba pochybovat o tom, že zřídili-li spoluvlastníci nemovitosti zástavní právo k nemovitosti v rozsahu svých spoluvlastnických podílů, zajišťují tak – bez ohledu na to, že zamýšleným cílem bylo zastavit nemovitost v rozsahu podílů všech spoluvlastníků či zda jeden ze spoluvlastníků dal do zástavy celou věc bez souhlasu ostatních – pohledávku zástavního věřitele právě jen svými spoluvlastnickými podíly k nemovitosti) a rovněž odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011 sp. zn. , uveřejněného pod č. 144 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, nebo již uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008 sp. zn. (a z nich vyplývající závěr, podle kterého spočívá-li důvod neplatnosti zástavní smlouvy v tom, že jeden ze spoluvlastníků dal do zástavy celou věc bez souhlasu ostatních, nebrání ani povaha právního úkonu, ani jeho obsah v závěru o tom, že by tuto část smlouvy nebylo možné oddělit od jejího ostatního obsahu).

V souladu s výše uvedenými závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud vypořádal s námitkami žalobce a), že „samotná zástavní smlouva je koncipována tak, že předmětem zástavy nejsou spoluvlastnické podíly, ale nemovitosti vždy jako celek“ a že „ačkoliv tedy zastavit pouze jeden ze spoluvlastnických podílů i bez souhlasu dalších spoluvlastníků bohužel platně lze, tak v tomto případě takovýto postup nebyl zamýšlen, zastaveny nebyly spoluvlastnické podíly, ale nemovitost jako celek“.

Dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , z něhož nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení , namítá-li, že bylo rozhodnuto „bez jeho přítomnosti“ a že mu odvolací soud neposkytl poučení podle ustanovením , neboť uvedené námitky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení , ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat jen vadu řízení ve smyslu ustanovení ; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce a) podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Dovolatel v dovolání navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 4. 2020

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu