Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 536/2020

-373

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně MEPAC CZ, s. r. o., se sídlem v Třinci, Nebory 547, identifikační číslo osoby 26841304, zastoupené Mgr. Davidem Troszokem, advokátem se sídlem v Třinci, Husova 401, proti žalované PIEDRA UNO a. s., se sídlem v Praze 9, Lukavecká 1732, identifikační číslo osoby 03490858, zastoupené Mgr. Janem Morávkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 245/1, o zaplacení částky 276 075 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2019, č. j. -335, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 761 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), ve výroku III. o nákladech řízení jej změnil co do výše (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně pouze proti prvnímu výroku, podala žalovaná dovolání, majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl, případně aby je zamítl.

Vzhledem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „“).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatelka domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka předkládá otázku „určitosti provedených zápočtů“, majíc za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. , a ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. (jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Nejvyšší soud v uvedených rozhodnutích dospěl k závěru, že v případě započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení musí být tedy určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně určit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají. Odvolací soud v projednávané věci z citovaných závěrů výslovně vycházel, když uzavřel, že žalovaná opakovaně započítávala více vlastních pohledávek proti jedné či více pohledávkám žalobkyně, aniž by uvedla, které konkrétní pohledávky se setkávají a započtením zanikají. I když jsou všechny tyto pohledávky žalované vůči žalobkyni pohledávkami na náhradu škody, nelze je považovat za pohledávku jedinou, neboť každá z nich vznikla ze zcela samostatného skutkového základu. Ani žalobkyně nemá vůči žalované pouze jednu pohledávku na zaplacení ceny díla, ale souhrn dílčích pohledávek na zaplacení jednotlivých jejích splátek, tedy každou splátku ceny díla je nutno považovat za samostatnou pohledávku. Jde tak o právní jednání (jednostranná započtení provedená žalovanou) neurčitá, přičemž tento nedostatek nelze překlenout výkladem (srov. body 9 až 15 jeho rozhodnutí). Tvrzený předpoklad přípustnosti proto není dán.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani další námitky vznesené dovolatelkou (ohledně existence pouze jediné započítávané pohledávky žalované), neboť dovolatelka oproti požadavkům určeným pro obsah dovolání ustanovením v této části neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení ) a nepředkládá dovolacímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva. Pouhý nesouhlas dovolatelky s právním posouzením věci odvolacím soudem nemůže založit přípustnost dovolání.

Má-li dovolatelka za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka započítávání pluralitních pohledávek podle , (dále jen „o. z.“), nelze jí přisvědčit, protože o neřešenou otázku nejde. V usnesení ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud uzavřel, že nevidí důvod odchýlit se od dosavadní ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně určitosti projevu vůle, při kterém dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by bylo patrno, která část započítávaných pohledávek zanikla a která nikoli. Dosavadní právní praxe je tak využitelná i na právní vztahy, jež se řídí právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014. I nadále jedním z předpokladů zániku pohledávek jednostranným započtením ( o. z.) je kompenzační projev, jenž vyhovuje požadavkům na právní jednání podle ustanovení až o. z. U aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu o. z. (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. , in www.usoud.cz). Rozhodnutí odvolacího soudu je s těmito závěry v souladu.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 4. 2020

JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu