Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 621/2020

21 Cdo 621/2020-169

USNESENÍ

J. N.

Masarykově univerzitě

se sídlem v Brně, Žerotínovo náměstí č. 617/9, IČO 00216224, zastoupené JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, advokátem se sídlem v Brně, náměstí Svobody č. 87/18, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2019 č. j. , 213/2018-144, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2019 č. j. , 213/2018-144, není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že nebyla dána příčinná souvislost mezi přijatým organizačním opatřením a nadbytečností žalobce, jestliže „záměr žalované snížit na katedře občanské výchovy počet pracovních míst ze dvou na jedno by byl splněn i bez organizační změny, pokud by žalovaná až po rozhodnutí o organizační změně neprodloužila pracovní poměr H.“) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

K příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. , uveřejněný pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, nebo přímo v projednávané věci vydaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2017 sp. zn. , a v nich přijatý závěr, podle kterého rozhodne-li zaměstnavatel nebo příslušný orgán o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, není nadbytečnost zaměstnance, kterému byla dána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení , v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím, jestliže předpokládané (organizační změnou stanovené) snížení stavu zaměstnanců má nastat jinak (bez nutnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí), například v důsledku výpovědi podané jiným zaměstnancem nebo uplynutím sjednané doby v pracovním poměru uzavřeném na dobu určitou u jiných zaměstnanců.

Soudy správně dovodily, že situace, kdy „předpokládané (organizační změnou stanovené) snížení stavu zaměstnanců má nastat jinak (bez nutnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí)“, je v projednávané věci dána, jestliže v době přijetí organizačního opatření žalované ze dne 15. 6. 2015, jímž bylo s účinností od 1. 9. 2015 zrušeno pracovní místo „lektora II. stupně“ na katedře občanské výchovy pedagogické fakulty, zde vedle žalobce stejné pracovní místo zastával i Z. H., se kterým měla žalovaná uzavřený pracovní poměr na dobu do 31. 8. 2015 a s nímž pracovní poměr na dobu do 31. 8. 2016 prodloužila až 25. 6. 2015. Skutečnost, že v době přijetí organizační změny žalovaná zamýšlela s Z. H. uzavřít dohodu o prodloužení pracovního poměru a o tom s ním již jednala, na uvedeném nic nemění. Pokud v této souvislosti soudy přímo neučinily závěr o tom, že z postupu žalované vyplývá, že její rozhodnutí nebylo přijato k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, pomocí níž měl být regulován počet zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnavatel nadále zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám, ale podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. , uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005), je na místě dovodit, že se dovolatelka argumentací o předsmluvní odpovědnosti (mající význam jen ve vztahu mezi žalovanou a Z. H.) nepřípustně pokouší na žalobce přesunout důsledky svého vlastního pochybení, jehož se při přípravě organizačního opatření a způsobu jeho realizace dopustila.

Jestliže soudy v projednávané věci svůj závěr o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru založily na nedostatku příčinné souvislosti mezi přijatou organizační změnou a nadbytečností žalobce, nezávisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení dovolatelkou nastolené právní otázky spočívající v (ne)možnosti přezkumu rozhodnutí zaměstnavatele o výběru nadbytečného zaměstnance soudem. Ani uvedené námitky tedy přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládají.

Odkazuje-li dovolatelka na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012 sp. zn. , pak přehlíží, že uvedené závěry otázku příčinné souvislosti mezi přijatou organizační změnou a nadbytečností zaměstnance neřeší, ale týkají se odstranění pochybností o skutkovém vymezení důvodu výpovědi z pracovního poměru výkladem.

V části, v níž námitky dovolatelky směřují proti skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudů (namítá-li, že „odvolací soud nesprávně posoudil důvod pro rozvázání pracovního poměru“, pokud „konstatoval“, že „dovolatel neuvedl ve výpovědi ani v předcházející organizační změně jako důvod změnu kvalifikačního složení, nýbrž toliko finanční úsporu“, a uvádí-li skutečnosti o „přínosu“ práce žalobce a Z. H. pro žalovanou), dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení Takové námitky, z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení , přípustnost dovolání podle ustanovení rovněž nemohou založit.

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Dovolatelka v dovolání navrhla odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický; uvedené závěry lze vztáhnout i na návrh na odklad právní moci. Návrhem dovolatelky na odklad právní moci se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 4. 2020

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu