Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2393/14

Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Vaculy, zastoupeného JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou, AK se sídlem v Přerově, Pivovarská 89/1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014 č. j. -47, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 15. 7. 2014, doručené Ústavnímu soudu dne 16. 7. 2014, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydané v řízení o kasační stížnosti stěžovatele.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 6. 11. 2007 platebním výměrem č. j. 118798/07/393912/3404 Finanční úřad v Přerově (dále jen "finanční úřad") předepsal stěžovateli penále za prodlení úhrady daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 1 972 513 Kč.

Dne 16. 1. 2012 rozhodnutím č. j. 8587/11-1500-807169 Finanční ředitelství v Ostravě (dále jen "finanční ředitelství") odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru finančního úřadu ze dne 6. 11. 2007 č. j. 118798/07/393912/3404 zamítlo.

Dne 20. 2. 2014 rozsudkem č. j. -46 Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") žalobu stěžovatele proti rozhodnutí finančního ředitelství ze dne 16. 1. 2012 č. j. 8587/11-1500-807169 zamítl.

Dne 30. 4. 2014 rozsudkem č. j. -47 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu ze dne 20. 2. 2014 č. j. -46 zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výroky II a III).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadeným rozsudkem kasačního soudu byl dotčen na svém základním právu dle y (dále jen " ") a že bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces a soudní ochranu dle d (dále jen " "); napadený rozsudek kasačního soudu označil za překvapivý, a právní názor v něm zaujatý za nepředvídatelný. Stěžovatel též nesouhlasil se způsobem, jakým kasační soud zhodnotil jeho námitku týkající se prekluze práva finančního úřadu vyměřit daň z příjmu fyzických osob za rok 2002, a poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2009

sp. zn.

(N 39/52 SbNU 399).

Stěžovatel v ústavní stížnosti, aniž by přesně specifikoval, v čem konkrétně spatřuje tvrzený zásah do svých základních práv (navíc v části 3 ústavní stížnosti nepřesně označil napadený rozsudek jako rozsudek sp. zn. -87), argumentoval podobně, jako v řízení o jeho správní žalobě, resp. jako v kasační stížnosti. Jeho polemika se týkala zejména otázky, komu měly být předmětné platební výměry doručeny, kdy a zda vůbec nabyly právní moci, a způsobu, jakým oba soudy vyložily ustanovení , týkající se oprávnění správce podniku zastupovat povinného; stěžovatel poukázal na usnesení rozšířeného senátu kasačního soudu ze dne 30. 10. 2013 č. j. -93 a tvrdil, že navzdory právnímu názoru, z citovaného usnesení plynoucímu, kasační soud ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 30. 4. 2014 č. j. -47 rozhodl jinak, kasační stížnost překvapivě a nepředvídatelně zamítl a citované usnesení rozšířeného senátu kasačního soudu ze dne 30. 10. 2013 č. j. -93 opomenul. Stěžovatel přitom neupřesnil, v čem spatřuje tvrzený rozpor ústavní stížností napadeného rozsudku s citovaným rozhodnutím rozšířeného senátu kasačního soudu.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Kasační soud v části IV, zejména bodech 12, 15 až 21 ústavní stížností napadeného rozsudku, srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že správci podniku nebylo nutné platební výměr finančního úřadu ze dne 6. 11. 2007 č. j. 118798/07/393912/3404 na penále za prodlení úhrady daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 1 972 513 Kč doručovat. V bodě 22 napadeného usnesení kasační soud zdůvodnil, proč neprovedl důkazy předložené stěžovatelem v řízení o kasační stížnosti.

K nesouhlasu stěžovatele se způsobem, jakým kasační soud zhodnotil jeho námitku ohledně prekluze práva finančního úřadu vyměřit daň z příjmu fyzických osob za rok 2002, Ústavní soud podotýká, že tuto otázku stěžovatel neučinil předmětem kasační stížnosti a kasační soud se jí v ústavní stížností napadeném rozsudku nezabýval.

Ústavní soud je toho názoru, že kasační soud ve svém ústavní stížností napadeném rozhodnutí dostatečně posoudil jednotlivé stížnostní body stěžovatele uvedené v kasační stížnosti, a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Toto rozhodnutí bylo přijato v řádném procesu, během něhož byl stěžovatel právně zastoupen. Ústavní soud není další soudní instancí, která by meritorně měla znovu podrobit předmětnou spornou věc dalšímu zkoumání. Odlišuje-li se právní názor stěžovatele od názorů vyslovených kasačním soudem rozhodujícím o jeho kasační stížnosti, neznamená to ještě porušení základního práva na soudní ochranu, resp. na spravedlivý proces, včetně základního práva na soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy.

Tvrzení o porušení y stěžovatel nepodložil jakoukoliv ústavněprávní argumentací; Ústavní soud je shledal zjevně neopodstatněným, zejména již z toho důvodu, že jeho žaloba resp. kasační stížnost, byla v systému správního soudnictví správními soudy řádně projednána.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu