Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 517/2020

26 Cdo 517/2020-523

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce J. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, proti žalované LATRÁN s. r. o., se sídlem v Českém Krumlově, Příční 600, IČO 00476404, zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. února 2019, č. j. -405, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 2. 2019, č. j. -405, změnil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově (soud prvního stupně) ze dne 16. 8. 2018, č. j. -359, tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědí ze dne 12. 9. 2017 z nájmů tam specifikovaných bytů podanou žalobcem a dalšími žalobci – K. P., J. P., B. L. a R. P. (vůči kterým bylo dovolací řízení zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 8. 2019, č. j. -500), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Předně je třeba uvést, že zpochybňuje-li dovolatel právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek a nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje dovolací důvod, který nemá k dispozici (srov. ustanovení ).

Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil jeho aktivní legitimaci (která podle něj vyplývá z existence dalších nájemních smluv, měl za to, že nájemní vztah byl založen i z jiné smlouvy); že výpověď ze dne 15. 9. 2016 byla absolutně neplatná a ačkoliv ji nenapadl žádnou žalobou, měl k této neplatnosti soud přihlédnout z úřední povinnosti i později v jiném řízení; a že se nezabýval nedostatkem legitimace žalované k dání výpovědi.

Ohledně těchto otázek však neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání ( -238a ) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), nelze zjistit ani z jeho obsahu, z něhož je jen zřejmé, že nesouhlasí se závěry odvolacího soudu. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle , o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání není podle ustanovení přípustné ani pro řešení otázky, zda je k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu podle , (dále též jen „o. z.“), legitimován i „domnělý“ nájemce (o níž měl dovolatel za to, že nebyla doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena).

Touto otázkou se však Nejvyšší soud již zabýval (srovnej např. rozsudky ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. , ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. ) a dospěl k závěru, že k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z. může být aktivně legitimován jen nájemce, neboť byla-li výpověď doručena osobě, která nájemcem není, nemohla nijak zasáhnout do jejích práv (výpověď není způsobilá ukončit „neexistující vztah“), a již proto musí být žaloba zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace.

Namítá-li dovolatel, že soud měl (v případě, že nebyl jako „nenájemce“ legitimován k podání žaloby podle o. z.) žalobu posoudit v intencích , a že ho měl o tom poučit a umožnit mu doplnit tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, přehlíží, že tím ve skutečnosti vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné ( -238a ). Navíc podle ustálené judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. ) určovací žaloba podle je preventivního charakteru a zpravidla nemůže být opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, a ani tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva.

Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 4. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu