Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 671/2020

33 Cdo 671/2020-661

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce S. K., bytem XY, zastoupeného Mgr. Ondřejem Ripelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 18, proti žalovanému F. B., bytem XY, zastoupenému Mgr. Zuzanou Nedomlelovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, o zaplacení 2.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 10. 2019, č. j. -616, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 17. 1. 2019, č. j. -569, zamítl žalobu požadující, aby žalovaný žalobci zaplatil 2.500.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám advokátky Mgr. Zuzany Nedomlelové na nákladech řízení 380.841,32 Kč (výrok II.) a nahradit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náklady řízení ve výši 25.458 Kč (výrok III.).

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 3. 10. 2019, č. j. -616, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil a ve výroku III. jej změnil tak, že se žalobci povinnost nahradit náklady vzniklé České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou neukládá; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V souvislosti s vylíčením přípustnosti žalobce odvolacímu soud vytýká, že při hodnocení znaleckého posudku vypracovaného Kriminalistickým ústavem Praha a posudku znalce Ing. Kokiše nerespektoval judikaturu dovolacího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. , v němž se Nejvyšší soud vyjadřoval k otázce odstranění rozporu mezi dvěma znaleckými posudky. Namítá, že odvolací soud zatížil řízení svévolí, pokud znaleckému posudku Kriminalistického u Praha přiznal vyšší váhu a kvalitu než znaleckému posudku Ing. Kokiše. Nesouhlasí se závěrem, že neunesl důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na písemném potvrzení půjčky ze dne 23. 6. 1995, neboť oba znalecké posudky dospěly k závěru, že se na zkoumaném potvrzení jedná o pravý podpis žalovaného.

Výše uvedená námitka žalobce přípustnost dovolání nezakládá. Z použité argumentace je totiž zřejmé, že žalobce v této souvislosti zpochybňuje pouze správnost skutkového zjištění odvolacího soudu, že podpis na písemném potvrzení půjčky ze dne 23. 6. 1995 není pravým podpisem žalovaného.

Především nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že oba znalecké posudky dovodily, že zkoumané potvrzení je opatřeno pravým podpisem žalovaného. K takovému závěru dospěl pouze znalec Ing. Kokiš. Kriminalistický ústav Praha uzavřel, že o pravosti podpisu nelze na základě poskytnutého srovnávacího materiálu rozhodnout, a že při využití obrazové dokumentace ze znaleckého posudku vypracovaného Ing. Kokišem a za situace, že by srovnávací podpis z jeho znaleckého posudku č. 42/1119-3, který byl znaleckému u předložen v kopii, byl obrazem pravého podpisu žalovaného, je pravděpodobnější, že sporný podpis je pravým podpisem žalovaného, než že jde o padělek; tato míra pravděpodobnosti je na nejnižším stupni škály hodnocení, bezprostředně navazuje na stupeň, kdy nelze spolehlivě rozhodnout. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně zdůvodnil, proč přiznal větší váhu závěrům vyplývajícím ze znaleckého posudku Kriminalistického u Praha před závěry znalce Ing. Kokiše. Akcentoval, že Kriminalistický ústav měl k dispozici více srovnávacího materiálu, než znalec Ing. Kokiš, jenž vycházel z materiálu, který nebyl autentický (žalovaný nepotvrdil, že na srovnávacím materiálu je jeho vlastnoruční podpis).

Námitkami, že odvolací soud nesprávně uzavřel, že neunesl důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na předmětném potvrzení, žalobce nebrojí proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Jeho polemika týkající se hodnocení provedených důkazů z hlediska závažnosti a věrohodnosti je tudíž bezcenná. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem podle Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - ), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. ).

Závěry dovozené odvolacím soudem nekolidují ze závěry dovozenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , jehož se žalobce na podporu své argumentace dovolává. Odvolací soud totiž nezaložil svůj závěr o tom, že žalobce neunesl důkazní břemeno, pouze na základě hodnocení znaleckého posudku Ing. Kokiše, nýbrž ve spojení s výpověďmi žalobce a slyšených svědků.

S ohledem na výsledek řízení již Nejvyšší soud nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.

Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 4. 2020

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu