Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4259/2019

33 Cdo 4259/2019-548

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. R., bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Filipem, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, proti žalované B R E X, spol. s r.o., se sídlem v Liberci XXII-Horní Suchá, Karlovská 205 (identifikační číslo 402 32 549), zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, o 2.357.140 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 31. 7. 2019, č. j. -520, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 14. 11. 2017, č. j. -468, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 2.357.140 Kč s příslušenstvím (1,5% úroky z prodlení od 2. 8. 2005 do zaplacení), a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 456.581,40 Kč.

Rozsudkem ze dne 31. 7. 2019, č. j. -520, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 21.828,40 Kč. Odvolací soud uzavřel, že právní vztah založený smlouvou o dílo uzavřenou ústní formou v prosinci 2001, jíž se žalovaná (zhotovitelka) zavázala k rekonstrukci a přestavbě domu v Liberci, Třebízského 1125/7, smluvní strany „žádným relevantním právním jednáním“ (jednostranným odstoupením, dohodou) neukončily. Právo na zaplacení žalobou uplatněné částky – rozdílu mezi poskytnutými zálohami a hodnotou skutečně provedených prací poníženou o částku připadající na zjištěné vady – žalobkyně nemá, protože splatnost ceny spojená s vyúčtováním záloh poskytnutých žalobkyní (objednatelkou) a případným vrácením přeplatků, je vázána na skončení díla ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“).

Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žádná smluvní strana neprojevila vůli předčasně zrušit smlouvu o dílo. Za takové úkony nepovažoval telefonický pokyn manžela žalobkyně jednateli žalované v listopadu 2012, aby v práci na díle nebylo pokračováno, vyhotovení formálního vyúčtování záloh fakturou č. 2003959 z 31. 12. 2003 a nečinnost žalované, která v rekonstrukci a přestavbě domu nepokračovala a dílo nepředala, ačkoli prohlásila, že je ochotna sjednané práce dokončit.

Žalobkyně v dovolání zpochybnila zjištění odvolacího soudu, že právní vztah ze smlouvy o dílo nebyl ukončen; tím však napadla správnost skutkových (nikoliv právních) závěrů. Dovolacímu soudu předložila vlastní skutkové verze, podle nichž z událostí, ke kterým došlo zejména od září 2002 do června 2004, vyplývá, že „vůlí obou smluvních stran bylo jejich smluvní vztah ukončit, což se nejpozději k 3. 6. 2004 dohodou (přinejmenším konkludentní) stalo“, popřípadě že žalovaná způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěla projevit, od smlouvy o dílo odstoupila. Vznik práva na vypořádání zálohově uhrazených finančních prostředků dokončené části díla tak žalobkyně spojuje s těmito skutkovými verzemi, které se výsledkem hodnocení provedených důkazů v řízení nestaly ( , ). Pomíjí, že uplatněním dovolacího důvodu podle není zpochybnění právního posouzení věci založeného na odlišném skutkovém zjištění, než z jakého vyšel při právním posouzení odvolací soud. Lze shrnout, že dovolatelka se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Nepřednesla-li žalobkyně žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by založila přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. 4. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu