Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3912/2019

26 Cdo 3912/2019-289

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce J. L., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Dulíčkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Brožíkova 1567/7, proti žalované Profit Energy Smiřice s. r. o., se sídlem v Praze 10, Kolovratech, K Říčanům 887, IČO 28421094, zastoupené JUDr. Hanou Mesthene, advokátkou se sídlem v Praze, Fügnerovo náměstí 1808/3, o zaplacení 196.250 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2019, č. j. -265, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 11.229 Kč k rukám JUDr. Jaroslava Dulíčka, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Brožíkova 1567/7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 11. 2014, č. j. -148, ve znění usnesení ze dne 23. 3. 2015, č. j. -171, uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 196.250 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Městský soud v Praze (soud odvolací) – poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 16. 12. 2015, č. j. -200, ve znění usnesení ze dne 16. 5. 2016, č. j. -220, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. -247, a věc mu vrátil k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 5. 4. 2019, č. j. -265, rozsudek soudu prvního stupně opět potvrdil ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci 196.250 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků (jejich výši) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalované není podle ustanovení , , ve znění pozdějších přepisů (dále jen „ “), přípustné, neboť odvolací soud posoudil otázku (ne)platnosti nájemní smlouvy pro možný rozpor s dobrými mravy [ , , , ve znění do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“ (podle něhož je třeba platnost uzavřené smlouvy s ohledem na dobu jejího uzavření posuzovat - , )] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srovnej např. rozsudek ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. ) vyložil, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití § 3 odst. 1 obč. zák., je třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Soudní praxe (srovnej např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se však zároveň ustálila v názoru, že v dovolacím řízení lze úvahu (odvolacího) soudu o tom, zda v konkrétním případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, zpochybnit jen tehdy, je-li tato úvaha z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená. Uvedené lze bez dalšího vztáhnout i na případy, kdy se podle konkrétních (zjištěných) okolností posuzuje otázka neplatnosti právního úkonu pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. Princip dobrých mravů je natolik specifickým institutem, že jeho případné použití je možné v pouze odůvodněných případech tak, aby nedocházelo k nedůvodnému narušování právní jistoty při plnění povinností z platných smluv. Není-li proto zákonný důvod omezovat zásady autonomie vůle a „pacta sunt servanda“, pak je třeba primárně vykládat zákonná ustanovení ve prospěch těchto zásad; opačný výklad by byl v rozporu s článkem 2 odst. 4 y a článkem 2 odst. 3 d (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. ).

Odvolací soud v rámci své úvahy pečlivě zohlednil a zvážil všechny rozhodné okolnosti jak na straně žalobce (pronajímatele), tak na straně žalované (nájemkyně), přičemž náležitě přihlédl rovněž k okolnostem, za nichž byla nájemní smlouva uzavírána a zabýval se i posouzením jednání žalobce (které na rozdíl od dovolatelky nepovažoval za zneužití práva, nýbrž za realizaci jeho procesních práv). Vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha, že v tomto případě nelze považovat nájemní smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, není zjevně nepřiměřená. Byť okolnosti uzavírání nájemní smlouvy nebyly zcela standardní, nelze dovodit, že by dosahovaly takové intenzity, aby odůvodnily průlom do právní jistoty stran a zásady „pacta sunt servanda“.

Zpochybňuje-li dovolatelka právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem také prostřednictvím skutkových námitek a nesouhlasí s jeho hodnocením provedeného dokazování (zejména ohledně posouzení okolností, za nichž byla nájemní smlouva uzavírána), uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 14. 4. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu