Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2057/2018

29 Cdo 2057/2018-233

USNESENÍ

JUDr. Ing. Heleny Horové, LL.M.

Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

, se sídlem v Ústí nad Labem, Pasteurova 3544/1, PSČ 400 96, identifikační číslo osoby 44555601, zastoupené JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, PSČ 400 01, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. ledna 2018, č. j. -165, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 7. března 2017, č. j. -137, Okresní soud v Ústí nad Labem:

1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (JUDr. Ing. Helena Horová, LL.M., jako správkyně konkursní podstaty úpadce M. D.) domáhala vůči žalované (Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem) určení, že úpadce je výlučným vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitých věcí (dále jen „nemovitosti“) [bod I. výroku].

2/ Určil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 239 289,60 Kč (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím:

1/ Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně vyjma části bodu II. výroku ohledně výše náhrady nákladů řízení, kterou změnil na částku 16 456 Kč (první výrok).

2/ Určil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti oběma jeho výrokům, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), tak, že napadené rozhodnutí ve výroku prvním spočívá na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny a „protože existují důvody, proč by měl dovolací soud právní otázku v této věci posoudit jinak, než v případech, o kterých dosud rozhodoval“. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby sám ve věci rozhodl a vyhověl žalobě v plném rozsahu.

Konkrétně má dovolatelka za to, že se v projednávané věci neuplatní judikatorní závěry Nejvyššího soudu (dle rozsudku ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 24/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku ze dne 27. září 2006, sp. zn. , rozsudku ze dne 20. dubna 2011, sp. zn. , a rozsudku ze dne 29. května 2013, sp. zn. , které jsou, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), podle nichž správce konkursní podstaty nemá naléhavý právní zájem na určení, že úpadce je vlastníkem nemovitostí. Podle dovolatelky jde totiž o případ „diametrálně skutkově odlišný“. Specifika daného případu shledává v absolutně neplatném zpeněžení sporných nemovitostí v minulosti, v jejich opětovném soupisu a ve skutečnosti, že jí konkursní soud uložil podat určovací žaloby. Odvolacím soudem prosazovaný výklad, podle něhož měla nemovitosti opakovaně sepsat do konkursní podstaty, považuje za rozporný se závěry Ústavního soudu vyjádřenými v nálezu ze dne 17. března 2005, sp. zn. (veřejnosti dostupném na webových stránkách Ústavního soudu). Konečně dovolatelka namítá, že v případě opětovného soupisu by se konkursní soud stal „soudcem ve vlastní věci“ a poukazuje i na to, že odvolací soud její naléhavý právní zájem potvrdil v jiných řízeních.

Žalovaná ve vyjádření pokládá rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání odmítnout.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.

K dovolání proti nákladovým výrokům.

Dovolání proti části prvního výroku rozhodnutí, jíž odvolací soud bod II. výroku rozsudku soudu prvního stupně změnil a ve zbývající části potvrdil, a proti druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, je podle objektivně nepřípustné. Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle

K dovolání proti části prvního výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , i ve zbytku odmítl, a to podle a 2

Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (na níž nemá důvodu ničeho měnit ani v poměrech projednávané věci), podle které správce konkursní podstaty nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva úpadce k nemovitosti. Má-li správce za to, že úpadce je vlastníkem nemovitosti, sepíše ji do soupisu konkursní podstaty.

K tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2002, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2002, pod číslem 143, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2003, pod číslem 209, sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , ze dne 29. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 96/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 24. října 2019, sp. zn. . Viz již i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2000, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 65/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Nejvyšší soud stejně jako v rozsudku sp. zn. (na který v podrobnostech odkazuje, neboť byl vydán ve skutkově obdobné věci týkající se téže dovolatelky a téhož úpadce) neshledává skutkové poměry projednávané věci natolik specifickými, aby výjimečně odůvodňovaly přijetí závěru o existenci naléhavého právního zájmu dovolatelky na určení, že úpadce je vlastníkem sporných nemovitostí.

Zbývá dodat, že dovolatelkou vznesenými námitkami rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. a podjatosti soudce se Nejvyšší soud zabýval již např. v usneseních ze dne 28. listopadu 2019, sp. zn. , nebo ze dne 16. ledna 2020, sp. zn. . Jelikož šlo o typově shodné věci, lze v zájmu stručnosti odkázat na důvody těchto rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (31. ledna 2018) je pro dovolací řízení rozhodný , v aktuálním znění (srov. část první, článek II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 31. 3. 2020

Mgr. Milan Polášek předseda senátu