Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 816/2020

28 Cdo 816/2020-170

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce V. S., narozeného XY, bytem ve XY, proti žalovanému Ústeckému kraji, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, identifikační číslo osoby: 70892156, o zaplacení částky 24.495,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. října 2019, č. j. -154, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění( , věta první, , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “):

Žalobce se v řízení domáhal po žalovaném zaplacení částky 111.226,80 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jež mělo žalovanému vzniknout užíváním pozemku žalobce bez právního důvodu.

Okresní soud v Ústí nad Labem (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 8. 2018, č. j. -116, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 24.495,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.). Co do částky 86.731,80 Kč s příslušenstvím soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok II.) Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech řízení státu (výroky III. až V.).

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného, jež směřovalo toliko proti věcnému vyhovujícímu výroku I. a akcesorickému výroku V. rozsudku soudu prvního stupně, rozsudkem ze dne 10. 10. 2019, č. j. -154, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 300,- Kč (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) o dovolání rozhodl podle ve znění účinném po 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 10. 10. 2019 (srovnej čl. II, bod 2. ); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a že bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( , věta první, ), za niž jedná pověřený zaměstnanec, jenž má právnické vzdělání [ ], zabýval se tím, zda je dovolání žalovaného přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, v němž dovoláním napadeným věcným výrokem bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení částky 24.495,- Kč, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, přičemž nejde o nárok ze spotřebitelských nebo pracovněprávních vztahů, není dovolání objektivně – ze zákona - přípustné.

Protože dovolatel výslovně uvedl, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu „v celém jeho rozsahu“, zabýval se dovolací soud přípustností dovolání i ve vztahu k části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně i v akcesorickém výroku o nákladech řízení státu, a ve vztahu k výroku II. o nákladech odvolacího řízení. Proti označeným výrokům však není dovolání rovněž objektivně – ze zákona – přípustné [ , ve znění účinném od 30. 9. 2017].

Jelikož dovolání žalovaného není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

V souladu s ustanovením , větou druhou, rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno.

Pro úplnost nutno uvést, že přípustnost dovolání nezakládá ani (v projednávané věci) nepřiléhavé poučení odvolacího soudu o zákonných předpokladech přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , neboť posouzení přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení by přicházelo v úvahu až tehdy, pokud by bylo dovolání přípustné objektivně (srovnej přiměřeně závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjadřující tezi, že nesprávné poučení dovolatele odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemůže; viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 203/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 118/2003).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu