Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 528/2020

22 Cdo 528/2020-352

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně obce Mlečice, se sídlem v Mlečicích 11, IČO: 00258903, zastoupené JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická 2378/1, proti žalovanému J. B., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Irenou Smítkovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Gen. R. Tesaříka 256, o určení vlastnictví k nemovitým věcem, o žalobě na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. podané žalobkyní proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. září 2016, č. j. -189, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. října 2019, č. j. -332, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první – dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Rokycanech (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 3. 2019, č. j. -290, zamítl žalobu na obnovu řízení, kterou se žalobkyně domáhala obnovy řízení ve věci určení vlastnictví k nemovitým věcem (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesení soudu prvního stupně usnesením ze dne 2. 10. 2019, č. j. -332, ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II o nákladech řízení před soudem prvního stupně změnil (výrok II), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 20. 12. 2019 blanketní dovolání, které následně doplnila a odůvodnila podáním ze dne 3. 2. 2020.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání mimo jiné uvedl, že dovolání žalobkyně sice bylo podáno ve lhůtě, ale jako blanketní, přičemž neobsahovalo důvod dovolání ani zdůvodnění přípustnosti dovolání. Odůvodnění dovolání bylo soudu doručeno až dne 3. 2. 2020, čímž nebyla splněna podmínka , a dovolání je z tohoto důvodu opožděné.

Podle účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobkyni doručeno dne 25. 10. 2019, zákonná lhůta pro podání dovolání podle skončila (s ohledem na ustanovení ) dne 27. 12. 2019.

Žalobkyně dne 20. 12. 2019 podala prostřednictvím svého zástupce blanketní dovolání, ve kterém ze zákonem stanovených náležitostí dovolání uvedla pouze, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, a v jakém rozsahu jej napadá, s tím, že dovolání blíže odůvodní dodatečně ve lhůtě 30 dnů.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 1. 2020 žalobkyni vyzval k doplnění dovolání o dovolací důvod, vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a dovolací návrh; dále požadoval doložit doklad, že je žalobkyně zastoupena advokátem, a vyzval ji rovněž k zaplacení soudního poplatku za podání dovolání. K doplnění dovolání jí stanovil lhůtu 15 dnů. Usnesení s výzvou bylo žalobkyni doručeno dne 24. 1. 2020 a jejímu zástupci dne 27. 1. 2020.

Žalobkyně podáním ze dne 3. 2. 2020 doplnila a odůvodnila blanketní dovolání ze dne 20. 12. 2019 a doložila plnou moc pro svého zástupce.

Zákonná lhůta k doplnění tzv. blanketního dovolání ve smyslu je však lhůtou propadnou (prekluzivní), jejíž zmeškání vede k odmítnutí dovolání, přičemž k pozdějšímu doplnění dovolání dovolací soud z úřední povinnosti nemůže přihlédnout [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. , ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. , nebo ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. (všechna dostupná na www.nsoud.cz)].

Ustanovení tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty [srovnej výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)].

Marným uplynutím prekluzivní lhůty podle ustanovení se tak původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, a dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže z úřední povinnosti přihlížet [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. (dostupná na www.nsoud.cz)].

Ani usnesení soudu prvního stupně stanovující dodatečnou lhůtu k doplnění dovolání nemůže mít na posouzení náležitostí dovolání žalobkyně vliv, neboť sice podle pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, avšak ustanovení pro dovolací řízení neplatí.

Neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí lhůty k podání dovolání. Výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno, se však uplynutím lhůty podle stává bezpředmětnou [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)].

S ohledem na to, že žalobkyně dovolání doplnila (sice na základě výzvy soudu prvního stupně) až dne 3. 2. 2020, tedy až po uplynutí prekluzivní lhůty podle , nemůže dovolací soud podle výše citované judikatury k tomuto doplnění přihlížet. Dovolání žalobkyně tak neobsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti ve smyslu , a to konkrétně vymezení důvodu dovolání, vymezení, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a), a vymezení, čeho se žalobkyně domáhá (dovolací návrh). Dovolání žalobkyně z tohoto důvodu trpí neodstranitelnými vadami.

V daném případě pak nelze uplatnit ani postup podle věty druhé , neboť z obsahu dovolání ze dne 20. 12. 2019 je zřejmé, že žalobkyně coby dovolatelka byla již při sepsání tohoto podání zastoupena advokátem, přičemž podání bylo elektronicky podepsáno a odesláno prostřednictvím datové schránky. To, že k dovolání nebyla přiložena plná moc zástupce (ačkoliv v dovolání byla jako příloha avizována), nemůže mít s ohledem na výše uvedené vliv na běh lhůty k doplnění dovolání podle , neboť plná moc je pouze formálním dokladem o zastoupení účastníka.

Jelikož dovolání žalobkyně trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud je podle odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Nesplní-li žalobkyně ve stanovené lhůtě povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 3. 2020

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu