Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
4D7251E2E629F9C7C12585890018DCA1.html
HTML · 17.47 KB
No categories available
30 Cdo 1200/2018
30 Cdo 1200/2018-268
USNESENÍ
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 3. 2017, č. j. 43 C 89/2015 -154, připustil návrh na rozšíření žaloby o částku 200 000 Kč s příslušenstvím uplatněný podáním žalobce ze dne 2. 12. 2016 a návrh na rozšíření žaloby o částku příslušné daně z částky 500 000 Kč uplatněný podáním žalobce ze dne 1. 7. 2016 (výrok I). Dále zamítl návrh žalobce ze dne 1. 3. 2017 na spojení řízení vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. 14 C 329/2015 , sp. zn. 29 C 99/2016 , sp. zn. 29 C 284/2016 , sp. zn. 20 C 23/2016 , sp. zn. 42 C 90/2016 (výrok II), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 1 200 000 Kč s příslušenstvím (výrok III), taktéž zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci příslušnou daň z částky 1 000 000 Kč (výrok IV) a v neposlední řadě zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna odstranit z insolvenčního rejstříku na elektronické adrese
www.isir.justice.cz
z oddílu B, v právní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS XY datum narození, bydliště, e-mail žalobce z přípisu Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2014 (listina č. 6), z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2014 (listina č. 7), z přípisu Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2014 (listina č. 10), z dopisu Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2014 (listina č. 16), z dopisu Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2014 (listina č. 20), a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V). Závěrem soud prvního stupně uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok VI).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem odmítl odvolání žalobce proti výroku II rozsudku soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III, IV, V a VI (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 200 000 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího ve zveřejňování jeho osobních údajů na elektronické adrese www.isir.justice.cz v právní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS XY.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “, odmítl.
Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. o. s. ř. dovolání není podle § 237 přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 . Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Vzhledem k výše uvedenému je dovolání žalobce v rozsahu výroku I rozsudku odvolacího soudu nepřípustné, neboť prostředkem obrany proti němu je žaloba pro zmatečnost.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V předmětné věci proto dovolání není přípustné v rozsahu výroku III zcela a výroku II v rozsahu, v jakém potvrzuje výrok VI rozsudku soudu prvního stupně, neboť dovoláním dotčenými výroky nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč.
V rozsahu výroku II, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III, IV a V, stojí napadený rozsudek na závěru o neexistenci újmy na straně žalobce. Námitka žalobce, že se nemajetková újma neprokazuje a vzniká již porušením práva, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť se ohledně jejího posouzení odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3849/2014 ), pokud danou otázku posoudil opačně, tedy že existenci nemajetkové újmy způsobené jinak, než porušením práva na přiměřenou délku řízení, musí žalobce tvrdit a také prokázat. Odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 862/10 , není případný, neboť ten se týká výlučně náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, tedy jiného nároku, než jaký byl předmětem tohoto řízení.
Protože se žalobci nepodařilo zpochybnit jeden z důvodů, který vedl odvolací soud k zamítnutí žaloby, nemohou další dovolací námitky zpochybňující závěr odvolacího soudu o neexistenci nesprávného úředního postupu přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. založit, neboť by se jejich posouzení dovolacím soudem nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003 , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toliko na vysvětlenou žalobci Nejvyšší soud dodává, že v režimu zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk “), se nelze úspěšně domáhat uložení povinnosti konat nad rámec poskytnutí zadostiučinění podle § 31a odst. 2 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3279/2012 ).
Vady řízení namítané žalobcem nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Stejně tak nemůže dovolací soud přihlížet ani k odkazům na dřívější podání žalobce (§ 241a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2020
JUDr. Pavel Simon předseda senátu