Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
A7FDEA4F9CDB2EBEC1258587001A1A47.html
HTML · 14.14 KB
No categories available
26 Cdo 3295/2019
26 Cdo 3295/2019-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně Freedom Capital, s. r. o., se sídlem v Brně, Baarovo nábřeží 749/38, IČO 26277786, zastoupené JUDr. Pavlem Čapčuchem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti žalované MALVEL s. r. o., se sídlem v Jinočanech, Severní 278, IČO 28410742, zastoupené JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 3, Jiřího z Lobkovic 2406/9, o zaplacení 953.740,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 329/2017 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2019, č. j. 21 Co 19/2019 -119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 10. 2018, č. j. 5 C 329/2017 -94, zamítl žalobu na zaplacení částky 953.740,50 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zastavil řízení co do částky 48.934,89 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 21 Co 19/2019 -119, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35.271,50 Kč od 21. 10. 2017 do 12. 7. 2018, a ve výroku III. ve výši nákladů řízení, jinak jej potvrdil; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3 ) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “).
Dovolatelka zpochybňuje právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (zejména ohledně sjednání jiného běhu výpovědní doby a řádného nepředání předmětu nájmu) a nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje tak dovolací důvod, který nemá k dispozici (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009 , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96 ). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad.
Rovněž námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že ohledně sjednání pravidla pro běh výpovědní doby ve smlouvě o nájmu nebytových prostor učinil jiná skutková zjištění než soud prvního stupně, aniž zopakoval důkazy, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve skutečnosti tím nevymezila otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, jak tvrdí v dovolání, ale vytýká mu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237 -238a o. s. ř. o. s. ř. ).
Řízení ostatně namítanou vadou ani netrpí, neboť vzhledem k tomu, že obsah listin y (v daném případě smlouvy o nájmu nebytových prostor) se opětovným přečtením při odvolacím jednání nemění, může odvolací soud, aniž důkaz listino u znovu provedl při odvolacím jednání, tento důkaz jinak hodnotit a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 626/2000 , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 997, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5157/2009 ).
Dovolatelka dále vztáhla vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - 238a o. s. ř. o. s. ř. ), k posouzení otázky, na které však napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud sice otázku skončení nájmu posuzoval i z hlediska ustanovení § 2314 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , svůj závěr, že žalobní nárok na smluvní pokutu za prodlení s řádným předáním předmětu nájmu není dán, však založil na tom, že žalovaná vyklidila a předala předmět nájmu včas dne 31. 8. 2015 (tj. před uplynutím výpovědní doby) a nebyla tudíž v prodlení. Na posouzení otázky, zda nevznesení námitek proti výpovědi z nájmu a nepodání žaloby na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu má za následek i zánik nároku na smluvní pokutu platně sjednanou podle nájemní smlouvy (jež podle dovolatelky nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena), tak napadené rozhodnutí nezávisí.
Vylíčení přípustnosti dovolání tedy žalobkyně nevztáhla k žádné otázce procesního nebo hmotného práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená § 237 -283a o. s. ř. o. s. ř. ). Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08 , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 311/2015 , uveřejněné pod číslem 50/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 11. 3. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu