Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2029/14

Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Jaroslavy Moravcové, zastoupené Mgr. Blankou Moravcovou, advokátkou, AK se sídlem Pardubice - Semtín, budova P 9, č.p. 81, 533 54 Pardubice- Rybitví, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 2. 2014 č. j. -355 a proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 2013 č. j. -310, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 12. 6. 2014, doručené Ústavnímu soudu dne 17. 6. 2014, se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů (přičemž rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 2. 2014 označila nesprávně jako č. j. -355), vydaná v řízení o náhradu škody.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 10. 4. 2013 rozsudkem č. j. -310 Okresní soud v Pardubicích (dále jen "nalézací soud") žalované stěžovatelce uložil na základě ustanovení a , o advokacii, povinnost zaplatit žalobkyni, tj. společnosti Synthesia, a. s., se sídlem v Pardubicích, ve stanovené lhůtě částku 49 701,67 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 36 848,73 s přísl. žalobu zamítl (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III) a nákladech České republiky (výrok IV). V odůvodnění nalézací soud poukázal na průběh a výsledky řízení sp. zn. , konaného před ním v jiné věci žalobkyně zastupované stěžovatelkou jako advokátkou, a v níž bylo v důsledku nečinnosti stěžovatelky rozhodnuto rozsudkem pro uznání, jímž byla žalobkyně zavázána zaplatit žalobci částku 80 959 Kč s příslušenstvím, což byla částka o 49 701,67 Kč vyšší (jak bylo zjištěno znaleckým posudkem), než jakou by byla při řádném zastupování v řízení ve věci sp. zn. žalobkyně povinna žalobci zaplatit.

Dne 27. 2. 2014 rozsudkem č. j. -355 Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatelky pouze do výroku I a závislých výroků III a IV, rozsudek nalézacího soudu ze dne 10. 4. 2013 č. j. -310 v části odvolání napadeného výroku I, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit žalobkyni částku 36 857,67 s přísl. do zaplacení, potvrdil (výrok I), a v části odvoláním napadeného výroku I, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit žalobkyni 12 844 Kč s přísl. do zaplacení, a ve výrocích III a IV, změnil tak, že žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po stěžovatelce zaplacení 12 844 Kč s přísl. do zaplacení, zamítl, rozhodl o nákladech řízení před nalézacím soudem a nákladech České republiky (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení před odvolacím soudem (výrok III). Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání (podané jen proti výrokům I, III a IV) bylo částečně důvodné. Odvolací soud se neztotožnil se skutkovými a částečně právními závěry nalézacího soudu, zopakoval část dokazování (závěry znaleckého posudku na č. l. 269 a 270) a jednotlivé nároky žalobkyně nově posoudil.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila porušení základního práva dle , a d (dále jen " "). Obecným soudům vytkla, že "se vůbec nezabývaly námitkami promlčení" a polemizovala s jejich posouzením skutkových zjištění. Polemizovala též se závěry znaleckého posudku Ing. Jiřího Nováka a tím, že soudy zahrnuly do celkové škody i náklady právního zastoupení. Podle názoru stěžovatelky "[s]oudy při svém rozhodování několikrát porušily příslušná ustanovení zejména z. č. v platném znění a a to zjevně v neprospěch stěžovatelky jako advokátky."

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s právním posouzením její věci nalézacím soudem a odvolacím soudem.

K tvrzení o porušení základního práva na spravedlivý proces nesprávným právním posouzením věci Ústavní soud opakovaně připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, N 5/1 SbNU 41 (45-46)]. Úkolem Ústavního soudu je (mimo jiné) posoudit, zda rozhodnutí obecných soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, k čemuž v případě stěžovatelky zjevně nedošlo; skutkovými nebo právními omyly obecných soudů, pokud by byly shledány, by se Ústavní soud mohl zabývat toliko v případě, pokud by jimi bylo současně zasaženo do některého ze základních práv nebo svobod; takový zásah však Ústavní soud neshledal. V projednávaném případě byla napadená soudní rozhodnutí podrobně a srozumitelně odůvodněna a splňovala tak požadavek spravedlivého procesu, aby soudní rozhodnutí dostatečně uváděla důvody, na nichž byla založena.

Ústavní soud již v nálezu ze dne 7. 7. 1994

sp. zn.

(N 37/1 SbNU 267) uvedl, že "[k] porušení práva na soudní ochranu by došlo jen tehdy, jestliže by byla komukoli v rozporu s y upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinným. ... Právo na soudní ochranu je v podstatě právem na proces, včetně vydání soudního rozhodnutí. K odstranění možných omylů při hodnocení skutkového stavu slouží soustava opravných prostředků podle soudních řádů a v tomto směru nemůže Ústavní soud činnost obecných soudů nahrazovat."

Ústavní soud připomíná, že v souladu s principem subsidiarity ústavní stížnosti výhrady stěžovatelky proti postupu nalézacího soudu měly a mohly být napraveny v průběhu odvolacího řízení, a tomuto požadavku měla být přizpůsobena i struktura její ústavněprávní argumentace. Jelikož v ústavní stížnosti takto stěžovatelka nerozlišovala, její výhrady vůči rozhodnutí nalézacího soudu nebylo možno akceptovat.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu