Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 375/2020

22 Cdo 375/2020-240

USNESENÍ

a)

A. J.

, narozeného XY, a

b) M. J.

, narozené XY, obou bytem v XY, zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované

BACORA a. s.

, IČO 2796541, se sídlem v Praze, Na Strži 65/1702, zastoupené Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2019, č. j. -209, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 28. 1. 2019, č. j. -170, určil, že žalobce a) a žalobkyně b) jsou vlastníky pozemku parc. č. XY, v katastrálním území XY, obci XY, vymezeného geometrickým plánem č. 4307-33/2017, který byl ověřen oprávněným zeměměřičským inženýrem M. N. (č. 2092/2001) dne 11. 9. 2017, č. j. 202/2017, a potvrzen Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrálním pracovištěm XY, v řízení pod č. j. PGP-4227/2017-101, přičemž takový pozemek je součástí společného jmění žalobce a) a žalobkyně b). Geometrický plán tvoří přílohu tohoto rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 10. 9. 2019, č. j. -209, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil s tím, že geometrický plán č. 4307-33/2017 je součástí tohoto rozsudku odvolacího soudu, a ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil jen co do výše náhrady, jinak jej v tomto výroku potvrdil. Rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

K údajnému rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. :

V tomto rozsudku se uvádí: „Určuje-li soud vlastnické právo k části pozemku, která není samostatně evidována v katastru nemovitostí, musí podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tuto část pozemku vždy zřetelně vymezit oddělovacím geometrickým plánem, na který ve výroku rozhodnutí odkáže a učiní jej přílohou soudního rozhodnutí. Tento požadavek je nezbytný i z toho důvodu, že soudní rozhodnutí má vést ke změně zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí“. Dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí je s uvedeným rozsudkem v rozporu, protože odvolací soud sice ve výroku rozsudku uvedl, že zmíněný geometrický plán je jeho součástí, ve skutečnosti jej však k rozhodnutí nepřipojil.

I v případě, že tomu tak skutečně bylo (k rozsudku založenému ve spisu i k jeho stejnopisům je geometrický plán přiložen), jde o faktické opomenutí, nikoliv o rozpor s judikaturou dovolacího soudu a ani o naplnění jediného dovolacího důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), a taková vada nemůže založit přípustnost dovolání. Lze ji odstranit tím, že odvolací soud ke stejnopisu doručenému dovolateli geometrický plán na jeho žádost připojí.

K údajnému rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. :

V tomto usnesení dovolací soud s odkazem na judikaturu konstatoval, že nabytí věci oběma manžely do jejich bezpodílového spoluvlastnictví vydržením předpokládá dobrou víru obou, že jim oběma jako bezpodílovým spoluvlastníkům věc patří, a to po celou zákonem stanovenou dobu nepřetržité držby. Dovolatel spatřuje rozpor v tom, že v této věci nebyl žalobce v dobré víře, že hranice držby odpovídá vlastnické hranici, neboť mu byl znám geometrický plán z roku 1981, ze kterého byl zřejmý skutečný průběh hranice mezi pozemky účastníků.

Dovolací soud opakovaně uvedl, že v dovolacím řízení přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2006, sp. zn. , a řadu dalších rozhodnutí). V této věci se soudy stejnou námitkou zabývaly a dospěly k závěru, geometrický plán, na který dovolatelka odkazuje, byl vyhotoven v takovém měřítku, že nepodává jasnou informaci o průběhu hranice a žalobce si odchylky nemusel všimnout. Tato úvaha není zjevně nepřiměřená a ostatně ani dovolatel s ní přímo nepolemizuje. Ani tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání.

K údajnému rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. :

V tomto rozsudku se k podmínkám oprávněné držby uvádí: „Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu ("titulu"), který by mohl mít za následek vznik práva“. Dovolatelka má za to, že takový titul nebyl dán, žalobci jej netvrdili a soud jej neuvedl.

K tomu dovolací soud dodává, že titul, o který se držba opírala, naprosto zjevný a z obsahu spisu i napadených rozhodnutí se jasně (byť spíše implicitně) podává. Žalobci se nejprve ujali na základě rozhodnutí a dohody o zřízení osobního užívání ke sporné části držby práva osobního užívání pozemku, a od 1. 1. 1992 se stali jak držiteli vlastnického práva; jeho vlastnickou držbu opírali o , který transformoval právo osobního užívání pozemku v právo vlastnické, a představoval tak „titul“, o který se držba nadále opírala. Tvrzený rozpor s judikaturou dovolacího soudu tu není.

Nad rámec uvedeného lze odkázat i na rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 72/2006: „Oprávněný držitel práva osobního užívání pozemku měl k 1. 1. 1992 stejná práva jako osobní uživatel pozemku; proto se jeho právo k uvedenému datu změnilo podle § 872 odst. 1 a 2 obč. zák. v právo vlastnické“.

Protože uplatněné důvody přípustnosti dovolání nejsou dány, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl. V souladu s věta druhá neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 3. 2020

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu