Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1919/2019

21 Cdo 1919/2019-124

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. S., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále č. 397, proti žalovanéKSM Castings CZ s. r. o. se sídlem v Hrádku nad Nisou, Oldřichovská č. 726, IČO 27172490, zastoupené Mgr. Jiřím Kapounem, advokátem se sídlem v Praze 10, Dvouletky č. 1821/16, o 38 536 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. března 2019 č. j. -101, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2019 č. j. -101 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

K otázce předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání [která spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity)] srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013 sp. zn. , uveřejněný pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014 sp. zn. , uveřejněný pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016 sp. zn. a v nich vyjádřený právní závěr, že předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání jsou podle zák. práce (v době od 1. 10. 2015 podle zák. práce) nemoc z povolání (nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v Seznamu nemocí z povolání, stanovenému ve znění pozdějších předpisů), vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. K otázce škody spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a k otázce podmíněnosti nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti příčinným vztahem mezi nemocí z povolání a vznikem škody srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 1995 sp. zn. , uveřejněný pod č. 6 v časopise Právní rozhledy, roč. 1995, s. 243, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1998 sp. zn. , uveřejněný pod č. 93 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009 sp. zn. anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. , a v nich vyjádřený právní názor, podle kterého ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem nemoci z povolání snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením; škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je tedy majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; o vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) a pracovním úrazem (nemocí z povolání) se jedná pouze tehdy, vznikla-li tato škoda (došlo-li k poklesu nebo úplné ztrátě výdělku) následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání) [tj. bez pracovního úrazu (nemoci z povolání) by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla]. K otázce vzniku nároku na náhradu za ztrátu na výdělku dále srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2000 sp. zn. , uveřejněného pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. , uveřejněného pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2017, a v nich vyjádřený závěr, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vzniká dnem, kdy došlo k poklesu (ztrátě) výdělku.

K otázce, zda za situace, kdy poté, co u zaměstnance byla zjištěna nemoc z povolání, pro kterou není schopen vykonávat dosavadní práci, zaměstnavatel nepostupoval podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zák. práce a zaměstnance nepřevedl na jinou práci (bez ohledu na to, zda tak postupoval proto, že jinou vhodnou práci pro tohoto zaměstnance neměl, nebo z jiného důvodu), vzniká zaměstnanci nárok na náhradu mzdy z důvodu jiných překážek v práci na straně zaměstnavatele, nebo nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2001 sp. zn. , ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že s odvolacím soudem nelze souhlasit v tom, že žalobce má nárok na požadované plnění z titulu překážky v práci na straně zaměstnavatele (§ 130 odst. 1 zák. práce – nyní § 208 zák. práce) a nikoliv z důvodu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 195 zák. práce – od 1. 1. 2007 § 371 zák. práce a od 1. 10. 2015 § 271b zák. práce). I když pracovní poměr účastníků trval i v době, za kterou žalobce požadoval náhradu, a i když žalovaný odmítal žalobci přidělovat práci podle pracovní smlouvy, mohl mít žalobce nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku podle ustanovení § 130 odst. 1 zák. práce (nyní § 208 zák. práce), jen jestliže byl sám schopen (zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu) a připraven konat práci podle pracovní smlouvy a jestliže tedy nemohl práci podle pracovní smlouvy vykonávat jen v důsledku postupu zaměstnavatele. Za situace, kdy z výsledků dokazování před soudy vyplývá, že žalobce nebyl pro následky pracovního úrazu schopen konat dosavadní práci horníka v podzemí dolu a nedošlo ke změně sjednaného druhu práce, nelze podle uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ani důvodně dovozovat, že by žalobce mohl mít nárok na náhradu mzdy podle ustanovení § 130 odst. 1 zák. práce (nyní § 208 zák. práce).

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu