Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3469/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci ústavní stížnosti Veroniky Holešínské, zastoupené JUDr. Miroslavem Tyrnerem, advokátem se sídlem Údolní 5, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -238 ze dne 3. 9. 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení ustanovení d (dále jen " ").

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2014 č. j. -200, neboť její dovolání podané u Okresního soudu Brno-venkov dne 15. 4. 2014 neobsahuje zákonem vyžadované náležitosti ve smyslu (dále též " "), když v něm stěžovatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ), tj. neoznačila a konkrétně nevymezila, o který z případů vyjmenovaných v dovolání opírá. Nejvyšší soud podotkl, že vzhledem k zákonné podmínce povinného právního zastoupení ( ), která byla splněna, je odstranění takové vady plně v její kompetenci, resp. jejího právního zástupce, přičemž náprava musí být zjednána do uplynutí lhůty k podání dovolání ( ve spojení s části věty za středníkem ). K tomu dle dovolacího soudu nedošlo, a proto bylo třeba takové dovolání odmítnout podle ustanovení věty první ve spojení s

Proti rozhodnutí dovolacího soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka tvrdí, že kontrolou datové schránky právního zástupce, i spisu Okresního soudu Brno-venkov bylo prokazatelně zjištěno, že stěžovatelka nebyla ani přímo, ani prostřednictvím svého právního zástupce vyzvána Nejvyšším soudem k doplnění dovolání o vymezení, v čem spatřuje přípustnost dovolání. Stěžovatelka je přesvědčena, že dovolací soud jí měl k odstranění vady dovolání vyzvat a poskytnout jí laskavé poučení s přiměřenou lhůtou k doplnění dovolání. Stěžovatelka je proto přesvědčena, že tímto postupem jí nebylo umožněno využít svého práva na spravedlivé projednání své věci.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného soudního rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je totiž ve vztahu k tvrzené poučovací povinnosti Nejvyššího soudu nucen konstatovat, že poučovací povinnost v případě vadného dovolání explicite vylučuje (srov. ustanovení věty za středníkem, dle kterého ustanovení téhož předpisu, v němž je jinak poučovací povinnost obecně zakotvena, pro dovolací řízení neplatí). Při zvážení uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že z ústavních principů nelze dovodit povinnost soudů poučovat advokátem zastoupeného účastníka soudního řízení v dovolacím řízení o jeho procesních právech, zvláště v případě, nestanovuje-li či dokonce vylučuje-li zákon takovou povinnost výslovně (srov. zejm. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 6. 11. 2014, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Nepoučením o existující vadě podaného dovolání tak nebylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces.

Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 5. února 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu