Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 286/15

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Lubomíra Červinského, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem se sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 9. 2013, č. j. -191 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2014, č. j. -235, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, plynoucím z d (dále jen " "). Dále stěžovatel poukázal na rozpor napadených rozhodnutí s y, zakotvujícího právo na ochranu vlastnictví.

2. Stěžovatel shledává porušení práva na spravedlivý proces v uložení povinnosti uhradit náklady řízení dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přestože nebyly splněny zákonné podmínky. Stěžovatelův neúspěch v řízení před obecnými soudy, který je důvodem uložení dané povinnosti, je způsoben nesprávnými rozhodnutími soudů prvního a druhého stupně. Vedlejší účastníci byli v daném sporu úspěšní nikoliv na základě vlastních procesních úkonů, ale pouze z důvodů nezákonných rozhodnutí. Daný stav nemůže být kladen stěžovateli k tíži, protože jej nezavinil a nelze tak stanovit povinnost uhradit náklady řízení na základě předmětného ustanovení

3. Porušení svého práva vlastnit majetek spatřuje stěžovatel v důsledku, který byl způsoben postupem obecných soudů. Okresní a krajský soud se předmětem žaloby zabýval dvakrát, neboť došlo k vrácení věci Nejvyšším soudem. V rámci prvního projednání věci došlo k zamítnutí žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy. Nejvyšší soud jako soud odvolací však rozsudky zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu projednání. V důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího ale již došlo k vkladu vlastnického práva předmětné nemovitosti ve prospěch nové nabyvatelky. Z důvodu provedení změny zápisu vlastnického práva přestal být dán naléhavý právní zájem stěžovatele a při opětovném projednání okresním a krajským soudem byla žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy pro nedostatek právního zájmu stěžovatele zamítnuta. Stěžovatel uvádí, že přípustnost podaného dovolání záleží čistě na uvážení Nejvyššího soudu, a proto vedle dovolání podává také ústavní stížnost.

4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti dle a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Ústavní soud konstantně vychází z toho, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita; ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán; princip právního státu takové souběžné rozhodování obecně nepřipouští. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.

6. Z údajů obsažených v ústavní stížnosti vyplývá, že daná věc nebyla Nejvyšším soudem dosud projednána a nedošlo k vydání rozhodnutí. Ústavní soud konstatuje, že je v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". S ohledem na tuto skutečnost nutno považovat ústavní stížnost za "předčasnou", resp. za nepřípustnou ve smyslu .

8. Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítnout.

9. Je přiléhavé již jen doplnit, že dostupnost (pozdější) ústavní stížnosti stěžovateli není dotčena. Bude-li posléze dovolání odmítnuto, běží mu nová lhůta k podání ústavnístížnosti od doručení takového usnesení, a to platí stejně tak v případě, že dovolací soudo dovolání rozhodne věcně, a zamítne je.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2015

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka