Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 86/2020

23 Cdo 86/2020-402

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Š. V., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Václavem Markem, advokátem se sídlem v Kladně, Vančurova 1548, PSČ 272 01, proti žalovaným 1. Z. K., se sídlem XY a 2. FINCOM TRADE Ltd., se sídlem Akara Bld. 24 De Castro Street, Wichams Cayl, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, zastoupenému Mgr. Petrem Schopfem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 777, PSČ 110 00, o náhradu nákladů a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 242 642 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019, č. j. -372, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í : ( – dále jen „ “):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2018, č. j. -288, uložil prvému žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 43 078 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 9. 2011 do zaplacení (výrok pod bodem I), prvému žalovanému a druhému žalovanému uložil zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 20 838,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 9. 2011 do zaplacení (výrok pod bodem II), zamítl žalobu o zaplacení částky 178 725,82 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body IV a V).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 6. 2019, č. j. -372, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, t. j. v bodech III, IV a V (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasně podaným dovoláním.

Prvý žalovaný ani druhý žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání postrádá náležitosti uvedené v (dále jen „ “), protože dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , jako v dané věci, je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sen. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. , příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sen. zn. ).

Dovolatel k vymezení přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení a s tím, že „jako dovolací důvody označuje to, že rozhodnutí záviselo na právní otázce, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu a zejména to, že jde o právní otázku, jež má být posouzena jinak“. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel nesouhlasí s právními závěry, k nimž dospěl odvolací soud – především hodnotí jako nesprávný jeho názor, že spor účastníků má povahu sporu směnečného. Zdůraznil, že se svých nároků domáhal z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení, neboť neměl důvod hradit směnečnou pohledávku, která byla promlčena. Její promlčení je zřejmé z toho, že nemohlo dojít ke stavení běhu promlčecí doby tím, že druhý žalovaný uplatnil směnky u rozhodce – prvého žalovaného, který nebyl oprávněn provádět rozhodčí řízení. Soudům obou stupňů dovolatel vytkl, že u druhého žalovaného nezkoumaly otázku odpovědnosti za škodu, zabývaly se pouze otázkou, zda u něho došlo k bezdůvodnému obohacení. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatel však nikde v dovolání nevymezil konkrétní právní otázku, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí mělo záviset a která by splňovala jedno z kritérií přípustnosti uvedené v

K nutnosti vymezení relevantní právní otázky jakožto obsahové náležitosti dovolání se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyjádřil již několikrát, např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2013, sp. zn. , podle jehož závěru neuvede-li dovolatel v dovolání otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.

Nejvyšší soud považuje za nutné upozornit dovolatele, že podle účinného znění je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci dle Sama skutečnost, že má dovolatel jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle

Ještě pro úplnost Nejvyšší soud podotýká (jako již uvedl ve svých předešlých rozhodnutích – srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014), že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, založeného na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného odvolacím soudem, a kritice hodnocení důkazů. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Rovněž samotná vada řízení nemůže založit přípustnost dovolání. K vadě řízení by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( ).

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle , neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu dovolání, kterou dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s větou druhou neodůvodňuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu