Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 186/2020

6 Tdo 186/2020-297

USNESENÍ

M. V.,

Podle § 265i odst. 1 písm. a) se dovolání obviněného

odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2019, č. j. -258, byl z podnětu odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného pouze do výroku o trestu, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 7. 2019, č. j. -233,

kterým byl obviněný M. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku (pod bodem 1 výroku rozsudku soudu prvního stupně), jednak zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, jednak přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (vše pod bodem 2 výroku rozsudku soudu prvního stupně) a dále jednak pokusem přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. a, b), odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (pod bodem 3 výroku rozsudku soudu prvního stupně) a za uvedené trestné činy byl odsouzen podle § 172 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a

nově podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku

za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou; v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

I.Dovolání a vyjádření k němu

2. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2019, č. j. -258, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v tr. ř. s argumentací, že dovolání podává „do výroku o vině z trestného činu vydírání dle ust. , 2 písm. e) a do výroku o výši trestu“. Ve vztahu k právní kvalifikaci jednání trestného činu vydírání poukazuje na to, že nezpochybňuje skutečnost, že se čin stal, ale dle jeho přesvědčení nemůže jít o čin trestný, neboť svědkyně sama několikrát uvedla, že z jednání obviněného neměla strach a jeho jednání nepřikládala význam vydírání. V reakci na tuto skutečnost, která je vázána na výrok o vině, pokud bude dovolacím soudem akceptována, je obviněný přesvědčen, že musí dojít také ke korekci jemu uloženého trestu, neboť zbývající trestné činy, kterými byl uznán vinným, mají maximální horní hranici v trvání tří let, a proto je také nutno trest snížit. Z důvodů shora uvedených navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadený rozsudek, ale také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že toto navrhuje odmítnout jako celek podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., vzhledem ke skutečnosti, že jednak směřuje proti výroku o vině, který však odvolacím soudem nebyl přezkoumáván, tudíž je nepřípustné, ale vzhledem ke skutečnosti, že směřuje také do výroku o trestu, je důvodný postup podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

II.Přípustnost dovolání

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného sice směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1, odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a rovněž obsahuje obligatorní náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř., ale z důvodu níže uvedeného je nepřípustné.

III.Důvodnost dovolání

5. Předně je nutno uvést, že u hlavního líčení před soudem prvního stupně, po vyhlášení rozsudku v předmětné trestní věci obviněný uvedl, že „se výslovně vzdává práva odvolání, nepřeje si, aby odvolání v jeho prospěch podaly osoby oprávněné“. Přítomný státní zástupce uvedl, že „si ponechává lhůtu“. Následně bylo státním zástupcem podáno odvolání v neprospěch obviněného, ale toliko do trestu [tuto skutečnost Nejvyšší soud zdůrazňuje]. Výše uvedená skutečnost vyplývá rovněž z rozsudku odvolacího soudu, a to nejen jeho výroku, ale také jeho odůvodnění, kde zmíněný soud zdůraznil, že napadený rozsudek přezkoumal v rozsahu odvolacích námitek, tedy ve výroku o trestu (viz bod 5 rozsudku). Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebyl věcně přezkoumáván rozsudek soudu prvního stupně v otázce viny, která nebyla odvoláním napadena.

6. Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Z výše uvedené chronologie je nesporné, že výrok o vině odvolacím soudem přezkoumáván nebyl (nebyl ani napaden odvoláním), tudíž obviněný mohl dovolání podat pouze do výroku o trestu. Z dovolání obviněného je však jednoznačné, že toto bylo podáno do výroku o vině, a pokud směřovalo do výroku o trestu, byla otázka uloženého trestu obviněným zpochybňována právě v závislosti na výroku o vině, neboť ve vlastní argumentaci obviněný doslovně uvedl, že

„čin, který se stal, a který byl chybně kvalifikován jako trestný čin vydírání podle , 2 písm. e) , nemůže být trestný, protože chybí společenská škodlivost a nejsou naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání dle , 2 písm. e) , a pokud soud uzná výše uvedené argumenty, pak by měl také výrazně snížit výši uloženého trestu, neboť ostatní spáchané trestné činy, neumožňují uložení takové výše trestu“

.

7. V souvislosti s výše uvedeným je nutno zdůraznit, že směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle , 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle tr. ř. [srovnej s rozh. č. rozh. tr.].

8. Zcela nad rámec Nejvyšší soud poznamenává, že pokud jde o výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2019, č. j. -258, kterým byl obviněnému za zločin podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou, že zmíněný výrok o trestu byl zrušen v rámci ukládaného souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. [obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku], když právní moci rozsudek nabyl dne 17. 12. 2019 (viz č. l. 281 spisu), a ke dni rozhodování o dovolání obviněného neexistoval již výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2019, č. j. -258. Primární však pro rozhodnutí o odmítnutí dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo zjištění, že dovolání nebylo podáno proti výroku o trestu jako samostatnému výroku za trestné činy, kterými byl uznán vinným soudem prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu a byl mu ukládán úhrnný trest, ale bylo vázáno na obviněným předkládané zjištění, že musí dojít k revizi výroku o vině trestným činem vydírání a v důsledku takového zjištění nemůže obstát uložený trest za zbývající trestné činy, což nepochybně vyplývá i z konečného návrhu obviněného, kterým se dožadoval zrušení rozsudku soudu odvolacího i prvního stupně a přikázání věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

9. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem, kdy Nejvyšší soud shledal, že dovolání je nepřípustné, odmítl je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Z toho důvodu nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu