Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4520/2018

25 Cdo 4520/2018-672

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) Z. J., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Vítem Lukášem, advokátem se sídlem nám. T. G. Masaryka 11, Přerov, b) J. M., narozená XY, bytem XY, c) AAAAA (pseudonym), narozený XY, bytem XY, zastoupený žalobkyní b) jako zákonnou zástupkyní (matkou), d) K. G., narozená XY, bytem XY, e) J. O., narozená XY, bytem XY, f) A. P., narozený XY, bytem XY, žalobci d) až f) zastoupeni JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2, proti žalovaným: 1) České dráhy, a. s., IČO 70994226, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12/1222, Praha 1, 2) Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, o jednorázovou náhradu za usmrcení osoby blízké, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2018, č. j. -630, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobci a), b) a c) a žalovanou 2) nemá žádný z účastníku právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 7. 2015, č. j. -630, uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit žalobcům a) až c) každému 134.000 Kč s příslušenstvím, žalobcům d) až f) každému 105.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shledal opodstatněným nárok žalobců podle , (dále jen “obč. zák.”), na náhradu za usmrcení jejich příbuzného O. P., strojníka speciálního trhacího jeřábu, který jako zaměstnanec Traťové strojní společnosti, a. s., pracoval na rekonstrukci kolejí nádraží Brno – Heršpice, kterou si u této společnosti objednaly obě žalované. Dne 11. 10. 2007 byl O. P. po výstupu z jeřábu zasažen elektrickým výbojem z trakčního vedení nad kolejí, kde pracoval, a zemřel.

Krajský soud v Brně k odvolání obou žalovaných rozsudkem ze dne 21. 6. 2018, č. j. -630, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 1) žalobu zamítl, ve výroku o platební povinnosti žalované 2) jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že ve vztahu k žalované 1) nelze dovodit protiprávní jednání, které by bylo buď hlavní anebo bezprostřední příčinou vzniku škody. Žalovaná 2) pak odpovídá za škodu způsobenou provozní činností podle obč. zák. z důvodů, které správně a řádně odůvodnil soud prvního stupně, kromě toho, že právě tato žalovaná neposkytla všem pracovníkům potřebné informace o stavu trakčního vedení, čímž navíc porušila povinnosti podle , o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná 2) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z tím, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a které by dovolacím soudem měly být posouzeny jinak. Jedná se o otázky 1) nesprávného dovození porušení povinnosti podle , 2) nesprávného dovození příčinné souvislosti mezi porušením tohoto zákona a vznikem škody, 3) nesprávného posouzení nesplnění informační povinnosti podle uvedeného zákona, pokud zákon ukládá informační povinnost jiným, 4) výkladu , o drahách, a 5) posouzení existence liberačního důvodu. Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil, popřípadě zrušil.

Žalobci d), e) a f) ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání je nepřípustné s ohledem na to, že žalovaná 2) nevymezila řádně důvod přípustnosti podle Pro případ, že by dovolací soud dospěl k opačnému závěru, navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení prostřednictvím zaměstnance s právnickým vzděláním ( ), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolatelka zpochybňuje správnost závěru o vztahu příčinné souvislosti mezi dovozeným porušením povinností podle a smrtí O. P. Existence příčinné souvislosti mezi právní skutečností, za niž se odpovídá, a škodou je jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle , a to bez ohledu na to, zda jde o odpovědnost založenou na principu presumovaného zavinění ( obč. zák.) nebo odpovědnost bez zřetele na zavinění ( obč. zák.). Příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. O vztah příčinné souvislosti se tedy jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, popř. následkem škodní události, tedy je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu či škodní události, ke škodě by nedošlo. Posouzení vztahu příčinné souvislosti ve sporu o náhradu škody má charakter právní otázky jen tam, kde soud řeší, mezi jakými okolnostmi má být tento vztah dovozován, zatímco posouzení, zda mezi nimi skutečně existuje, je věcí skutkovou (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , publikované pod C 1025 a C 5514 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“).

Dovolatelka dovozuje, že okolností, která měla vztah příčinné souvislosti přerušit, je jednání jiných osob, které měly poslat O. P. pracovat na kolej a potvrdit bezpečnost pohybu na této koleji, a dále poučení dotčených subjektů podle zákona o drahách a interních drážních předpisů, tedy porušení povinností plynoucích jiným subjektům ze Přehlíží ovšem, že kromě vypořádání se s odvolacími námitkami na toto téma, posoudil odvolací soud její odpovědnost podle obč. zák., tedy za škodu způsobenou provozní činností. Tato právní kvalifikace je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, neboť elektrický výboj z trakčního vedení je typickým projevem provozní činnosti (srov. obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 6/2015, str. 206, či a contrario usnesení téhož soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. , Soubor C 6576). Pak ovšem je nutné za příčinu škody považovat provozní činnost dovolatelky, nikoliv její protiprávní jednání (resp. osob, jejichž jednání se jí přičítá). Vztah příčinné souvislosti tedy musel existovat mezi škodou a provozem ve smyslu obč. zák. Ve světle toho pak nelze žádnou z okolností (které navíc ne všechny byly soudem prvního nebo druhého stupně prokázány) považovat za způsobilou přerušit příčinnou souvislost mezi provozní činností a škodou. Z uvedeného vyplývá, že dovolatelkou uváděné okolnosti jen stěží mohly samostatně vést ke vzniku předmětné škody, bezprostředně způsobené právě jejím provozem. S ohledem na to je třeba právní závěry odvolacího soudu považovat za správné a v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Na právní kvalifikaci odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností nemůže mít vliv, že k projevivšímu se účinku představujícímu zvýšené nebezpečí mohlo přispět protiprávní jednání jiné osoby; to by mohlo založit liberační důvod, pokud s ním zákon počítá (k tomu analogicky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. ). V daném případě však naplněn není, neboť dovolatelkou popisované jednání jiných osob mělo naopak přímou souvislost s její provozní činností, resp. při splnění zákonných povinností mělo vést k tomu, aby se negativní účinek provozní činnosti neprojevil, a nešlo tak o neodvratitelnou událost nemající původ v provozu. Takové jednání třetí osoby by mohlo vést toliko k pluralitě škůdců a jejich solidární odpovědnosti podle obč. zák., nicméně tato otázka nebyla učiněna předmětem dovolacího přezkumu ( věta první ).

Řešení zbylých otázek předestřených žalovanou 2) v dovolání je bezpředmětné s ohledem na to, že odvolací soud škodu posoudil podle § 420a obč. zák. jako škodu z provozní činnosti, jejímž předpokladem není protiprávnost (protože se jedná o objektivní odpovědnost), takže ani odlišné řešení těchto otázek by na rozhodnutí odvolacího soudu nemělo žádný vliv.

Protože přípustnost dovolání podle nelze na základě uplatněných dovolacích námitek dovodit, Nejvyšší soud dovolání žalované 2) podle , odst. 2 odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 3. 2020

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu