Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4229/2019

-584

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné G Trade spol. s r. o., se sídlem v Komořanech 54, identifikační číslo osoby 27701051, zastoupené JUDr. Lucií Ševčíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jánská 454/11, proti povinnému V. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Na květnici 713/7, pro 499 724 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2017, č. j. -436, takto:

Odůvodnění:

Ve shora označené exekuční věci Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. února 2017, č. j. -399, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 16306/14. Exekučním titulem je v dané věci notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dne 11. 4. 2012 Mgr. Pavlem Vavříčkem, notářem v Brně, pod sp. zn. NZ 422/2012, N 433/2012, jímž se povinný (osobně i v zastoupení společnosti ČESKÁ SLAVONIA s. r. o., se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách, Hostinského 1533/4, identifikační číslo osoby 25054635) zavázal k úhradě pohledávek v celkové výši 1 518 039 Kč, vzniklých z obchodního styku na základě kupních smluv ze dne 10. 11. 2011, č. 041111, ze dne 20. 12. 2011, č. 051211, a ze dne 20. 12. 2011, č. 051211. Soud prvního stupně uzavřel, že započtení pohledávek (ve formě jednotlivých úkonů provedených nejprve v průběhu roku 2013, avšak i v letech následujících, např. dne 27. 11. 2015), o něž se opírá návrh povinného na zastavení exekuce, je neplatné pro svoji neurčitost podle , , ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť z obsahu úkonu (úkonů resp. jednání) nebylo zřejmé, která z pohledávek společnosti ČESKÁ SLAVONIA s. r. o. se k započtení uplatňuje a v jaké výši.

Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 10. 2017, č. j. -436, k odvolání povinného usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Na skutkový stav aplikoval oproti soudu prvního stupně , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a doplnil, že neurčitost právního úkonu nemá podle nové právní úpravy za následek neplatnost, nýbrž se ve smyslu o. z. jde o zdánlivé (nicotné) právní jednání, k němuž se podle o. z. nepřihlíží. Výkladem o. z. je možné zjednat nápravu nedostatku určitosti, což povinný učinil zápočtem ze dne 28. 3. 2017 (tj. po vydání usnesení soudu prvního stupně). Za důvodnou však odvolací soud považoval námitku nemožnosti započtení pohledávky pro její neexistenci, neboť podle a 2 o. z. jsou k započtení způsobilé toliko pohledávky, které lze uplatnit před soudem; pohledávky nejisté nebo neurčité způsobilé k započtení nejsou. Ohledně posouzení nejistoty započítávané pohledávky uzavřel, že existence pohledávky je protistranou popírána řadou námitek, tudíž (bez provedení dokazování důvodnosti, resp. prověření opodstatněnosti těchto námitek) by daný zápočet byl neplatným jednáním ve smyslu o. z.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „“), vymezil tvrzením, že usnesení odvolacího soudu závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2005, sp. zn. ). Odvolací soud pochybil, jestliže bez dalšího konstatoval spornost pohledávky (a tím i nemožnost jejího započtení), aniž by se zabýval opodstatněností vznesených námitek. V doplnění dovolání ze dne 8. 1. 2018 dovolatel předestřel další otázky hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud řešeny, a to:

1/ zda pouhá skutečnost, že pohledávka nebyla přiznána vykonatelným exekučním titulem, postačuje pro právní závěr, že daná pohledávka je pohledávkou nejistou ve smyslu ustanovení § 1987 o. z., a tedy nezpůsobilou k započtení;

2/ zda pouhá skutečnost, že pohledávka je mezi stranami sporná, postačuje pro právní závěr, že daná pohledávka je pohledávkou nejistou ve smyslu ustanovení § 1987 o. z., a tedy nezpůsobilou k započtení;

3/ zda pouhá skutečnost, že dlužník proti existenci pohledávky uplatnil námitky, postačuje pro právní závěr, že daná pohledávka je pohledávkou nejistou ve smyslu ustanovení § 1987 o. z., a tedy nezpůsobilou k započtení;

4/ zda pouhá skutečnost, že zjištění existence a výše pohledávky vyžaduje rozsáhlé dokazování včetně znaleckého zkoumání, postačuje pro právní závěr, že daná pohledávka je pohledávkou nejistou ve smyslu ustanovení § 1987 o. z., a tedy nezpůsobilou k započtení, a

5/ zda kombinace všech (či jen některých) ze skutečností uvedených v předchozích otázkách postačuje pro závěr, že započítávaná pohledávka je pohledávkou nejistou ve smyslu ustanovení § 1987 o. z., a tedy nezpůsobilou k započtení.

Specifikované otázky povinný argumentačně rozvedl a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu a jím potvrzené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, současně aby „rozhodl o odkladu exekuce“ z důvodu závažného ohrožení práv povinného.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinnémod 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „“; po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem exekučního řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že dovolání je přípustné ( ), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (způsobilosti pohledávek k započtení), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl bez nařízení jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání je rovněž opodstatněné.

Podle § 581 odst. 1 obč. zák. započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu. Započtení není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí.

Podle § 581 odst. 2 obč. zák. nelze započíst pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná. Podle odst. 3 téhož ustanovení lze dohodou účastníků započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v odstavcích 1 a 2.

Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 téhož ustanovení pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Podle odst. 2 téhož ustanovení byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

Podle věty druhé je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud opakovaně vyslovil právní názor, že pro způsobilost pohledávek k započtení je podle § 3028 odst. 3 věty první o. z. rozhodná právní úprava, kterou se řídí závazkový právní poměr, z něhož pohledávka vznikla (ať se již jedná o závazky smluvní nebo mimosmluvní) - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2018, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2018, sp. zn. . Pro určení právního režimu konkrétní pohledávky není v koncepci § 3028 odst. 3 věty první o. z. podstatné, kdy tato pohledávka vznikla (ve smyslu kdy věřiteli vzniklo bezprostřední, nepodmíněné právo na plnění), ale kdy byl založen právní poměr (právní vztah), z něhož tato pohledávka vychází. Za určující vodítko při výkladu přechodných ustanovení ohledně právního režimu započtení je nutno považovat princip právní jistoty a ochrany důvěry v právo, a proto pro způsobilost započtení smluvních pohledávek (byť učiněných po 31. 12. 2013) musí být relevantní právní úprava, která na smluvní strany dopadala v době, kdy uzavíraly smlouvu, z níž pohledávka vznikla. Tato kompenzabilita je jednou z podstatných vlastností, která charakterizuje pohledávku; dodatečná, smluvními stranami nepředvídatelná změna předpokladů započitatelnosti smluvených pohledávek by byla zjevně neproporcionálním zásahem do legitimní důvěry smluvních stran ve stabilitu právního řádu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2019, sp. zn. ).

Jestliže v posuzované věci kupní smlouvy, na jejichž základě vznikl právní vztah, z něhož vychází exekučně vymáhaná pohledávka oprávněné, byly uzavřeny v roce 2011, je rozhodnou právní úpravou obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013, nikoli o. z., jímž se odvolací soud nesprávně při řešení rozhodných právních otázek řídil. Stejný režim platí i u započítávaných pohledávek, jestliže tyto vzájemné pohledávky (např. pohledávka z titulu slevy z kupní ceny) vycházejí z téhož právního vztahu založeného kupními smlouvami v roce 2011 (tj. za účinnosti obč. zák.). Potvrdil-li usnesení soudu prvního stupně na základě jiného právního posouzení, konkrétně nepovažoval-li s použitím odlišné právní úpravy jednání směřující k započtení za neurčité (podle o. z. by se nejednalo o právní jednání neplatné, ale „pouze“ o jednání zdánlivé, které lze konvalidovat) a dospěl-li (opět v režimu o. z.) k závěru o nemožnosti započtení z důvodu „nejistoty“ pohledávky, má nesprávná aplikace právní úpravy za následek nepřezkoumatelnost napadeného usnesení odvolacího soudu.

Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu podle , zrušil a věc mu vrací k dalšímu řízení ( věta první ), aniž by se dále zabýval ostatními námitkami dovolatele, jež vycházejí ze znění právní úpravy učinné od 1. 1. 2014 (o. z.) a na jejichž řešení (viz otázky dovolatele shora ad 1/ až 5/) napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí. V dalším řízení se odvolací soud vypořádá s již uplatněnými námitkami povinného se zřetelem k právní úpravě obč. zák., a to včetně zohlednění relevantní judikatury dovolacího soudu o možnosti zániku exekučně vymáhaného práva započtením proti spornému (nejudikátnímu) nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2013, sp. zn. ).

Navrhl-li dovolatel v dovolání „odklad exekuce“ (z povahy věci měl být správně navrhován odklad právní moci napadeného usnesení odvolacího soudu – viz ), Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , akceptuje takový postup, kdy o návrhu na odklad vykonatelnosti (právní moci) Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním, aniž by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, to však za předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odložení výkonu rozhodnutí. Stejně tak nelze nic namítat proti tomu, kdy Nejvyšší soud ve stejné lhůtě projedná dovolání meritorně. Vzhledem k tomu, že dovolací soud v posuzované věci rozhodl o dovolání povinného v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě, uvedeným návrhem se již samostatně nezabýval.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( věta první ve spojení s ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ), ledaže se bude otázka náhrady nákladů řízení řídit zvláštním režimem (viz a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 2. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu