Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
4A64A9C14723447FC125856E0018AB58.html
HTML · 11.7 KB
No categories available
29 Cdo 213/2020
29 Cdo 213/2020-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce KONREO, v. o. s., se sídlem v Brně, Dobrovského 1310/64, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 04706498, jako insolvenčního správce dlužníka SCP first payment of receivables s. r. o., identifikační číslo osoby 02639564, proti žalovanému P. M., bytem XY, zastoupenému JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Ostravě, Nivnická 388/12, PSČ 709 00, o zaplacení částky 5.009.400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 C 154/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2019, č. j. 15 Co 309/2019-74, takto:Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Proti tomuto usnesení podal žalovaný včasné dovolání.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, představovanou zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 142/2018 (na který ve vyjádření, jímž navrhuje odmítnout dovolání, poukázal i žalobce). V tomto rozsudku Nejvyšší soud uzavřel, že je-li důvodem, pro který se žalobce (vylučovatel) domáhá v řízení o vylučovací žalobě vyloučení pohledávky dlužníka (coby věřitele) vůči žalobci (vylučovateli) z majetkové podstaty dlužníka, pouze „spornost“ pohledávky, je samotné popření existence pohledávky z hlediska oprávněnosti soupisu pohledávky do majetkové podstaty nevýznamné. Je-li totiž věřitel (zde dlužník představovaný insolvenčním správcem reprezentujícím majetkovou podstatu) přesvědčen, že má vůči třetí osobě (zde vůči žalovanému) pohledávku, je tím dán i důvod pro soupis pohledávky do majetkové podstaty. Případné posouzení, zda pohledávka (co do základu, respektive výše uvedené v soupisu) vskutku existuje, je vyhrazeno (až) případnému sporu, ve kterém se bude žalobce vůči žalovanému domáhat jejího zaplacení. Dále srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2017, sp. zn. 29 Cdo 5617/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 734/2006. Čekání na výsledek incidenčního sporu (řízení o vylučovací žalobě podané žalovaným) tedy pro věc významné není (vedlo by jen ke zbytečným průtahům v řízení).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 3. 2020
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu