Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 394/2020

25 Cdo 394/2020-247

USNESENÍ

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2018, č. j. -200, jímž potvrdil v pořadí druhý rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2018, č. j. -169, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 150 077 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu škody způsobené v souvislosti s výkonem advokacie ( , o advokacii) odvolací soud dovodil, že žalovaný advokát nepodáním žaloby proti V. nezpůsobil žalobkyni škodu (ztrátu její pohledávky na náhradu škody vůči V.). Byť V. jako zástupkyně žalobkyně, jež byla žalovanou v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , nepodala odvolání proti rozsudku pro zmeškání, jenž tak nabyl právní moci dne 25. 1. 2006, nedošlo tím ke vzniku pohledávky žalobkyně, neboť předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu byly splněny a podání odvolání s argumentací, že se žalobkyně v místě trvalého bydliště v době doručení předvolání k jednání nezdržovala (jež navíc nebylo prokázáno), by nemohlo být úspěšné. Nevznikla-li žalobkyni vůči V. pohledávka, nemohla by být žaloba proti ní úspěšná, proto jejím nepodáním žalobkyni žádná újma nevznikla. Není tak splněn nezbytný předpoklad pro odškodnění ve smyslu

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jež však neobsahuje žádné zákonem požadované údaje o tom, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. V dovolání není uvedeno konkrétně od jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně, anebo má být posouzena, jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné. Žalobkyně v dovolání pouze odkazuje na ustanovení , aniž by konkrétně rozvedla, v čem je některý z důvodů přípustnosti naplněn. Přitom z konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že k projednání dovolání pouhá citace textu (tím méně pouhé uvedení paragrafu) nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. nebo ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. ). Potřebný údaj nelze dovodit ani z obsahu dovolání, neboť dovolatelka ani neoznačuje právní otázku, kterou měl odvolací soud posoudit nesprávně.

Námitky dovolatelky směřují především proti skutkovému stavu, jak jej zjistil odvolací soud v návaznosti na soud prvního stupně, předkládá vlastní hodnocení provedených důkazů a z nich dovozuje závěr o skutkovém stavu. Nesprávnost rozhodnutí je v dovolání vyvozována nikoliv z nesprávného právního názoru soudu, nýbrž z toho, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž dovolatelka nesouhlasí; v podstatě předkládá vlastní verzi skutkového stavu, přičemž polemizuje s tím, jak soudy nižších stupňů zhodnotily důkazy významné pro závěr o důvodnosti jejího nároku. Uplatněné námitky tak ale postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit ( ), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle založit. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu totiž není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle (např. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ).

Z právních závěrů označuje dovolatelka za nesprávné pouze posouzení příčinné souvislosti. Nehledě k tomu, že žádným způsobem blíže nevymezuje, v čem se měl odvolací soud při řešení této otázky odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo jakou otázku považuje za dosud neřešenou, je nutno zdůraznit, že odvolací soud se posouzením příčinné souvislosti vůbec nezabýval. Rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) o nedůvodnosti žaloby totiž stojí na závěru, že žalobkyni nevznikla škoda, a nikoli na závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Ani z obsahu dovolání tak nelze dovodit, jakou právní otázku měl odvolací soud řešit v rozporu s dosavadní judikaturou anebo se jí zabýval jako právní otázkou dosud neřešenou či řešenou rozdílně.

Dovolání žalobkyně tak trpí vadami ( ), pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak ani ohledně nákladového výroku neobsahuje dovolání jakékoliv námitky a nesplňuje tak zákonem stanovené náležitosti. Proto dovolací soud podle věty první dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 3. 2020

JUDr. Hana Tichá

pověřená členka senátu