Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3536/2019

22 Cdo 3536/2019-244

USNESENÍ

J. M.

Středočeskému kraji

, IČO: 708 91 095, se sídlem v Praze, Zborovská 81/11, o zaplacení 389 678 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2019, č. j. -214, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 10. 2018, č. j. -190, výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 389 678 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % od 22. 3. 2013 do zaplacení a výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 165 938,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. Daniela Kauckého.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 17. 1. 2019, č. j. -214, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 389 678 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 23 684 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále jen „ “), neboť se domnívá, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování Nejvyššího soudu ČR dosud nebyla vyřešena anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu , a to zejména ohledně právního posouzení přiznání nároku na náhradu za omezení vlastnického práva. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobci nelze přiznat náhradu, neboť doba minimálně dvou let od umístění rezervy je dobou, po kterou po něm lze spravedlivě požadovat, aby omezení dané rezervou ve vztahu ke svým záměrům s konkrétním pozemkem snášel. Navrhuje, aby dovolací zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby bylo dovolání zamítnuto.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolání není přípustné.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. (dostupné, stejně jako další označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

Rovněž má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. ).

V projednávané věci není dovolání přípustné již z toho důvodu, že žalobce v rozporu s právní úpravou jakož i judikaturou dovolacího soudu v dovolání vůbec nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, neboť neformuluje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo. Skutečnost, že za nesprávné právní posouzení považuje zejména právní posouzení přiznání nároku na náhradu za omezení vlastnického práva, nepředstavuje řádné vymezení konkrétní právní otázky z hlediska přípustnosti dovolání, jak vyžaduje soudní praxe. Dovolatel tedy nedostál zákonnému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání.

Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává následující:

Odvolací soud se věcí podrobně zabýval. Zejména uvedl, že je zapotřebí vymezit dobu, po kterou lze ještě důvodně po vlastníku pozemku požadovat, aby omezení dané územní rezervou bez jakéhokoli protiplnění snášel, a stanovit dobu, která je pro něj v jeho konkrétní situaci již dobou nepřiměřenou, omezující jej natolik, že se mu má dostat náhrady. Uzavřel, že návrhu žalobce vyhovět nelze, neboť doba minimálně dvou let od umístění rezervy je dobou, po kterou po něm lze spravedlivě požadovat, aby omezení dané rezervou ve vztahu ke svým záměrům s konkrétním pozemkem snášel.

Při posouzení vycházel ze závěrů vyslovených Ústavním soudem v jeho nálezu vydaném v této věci dne 19. 12. 2017, sp. zn. , „že nelze obecně říci, že by územní rezerva vždy představovala zásah do vlastnického práva, za který je třeba poskytnout náhradu, ale nelze ani paušálně poskytnutí náhrady vyloučit, jak to učinily soudy v posuzovaném případě, stejně jako nelze paušálně stanovit její výši, když zpravidla nepůjde o definitivní zmaření investovaných prostředků. Jestliže v konkrétním případě dojde soud k závěru, že územní rezerva představuje kvalifikovaný zásah s ohledem na délku svého trvání, rozsah omezení vlastnického práva, není vyloučeno poskytnutí náhrady prostřednictvím přímé aplikace y za přiměřeného použití stavebního zákona. To je však věcí posouzení konkrétních okolností případu.“ Za významné pro posouzení uplatněného nároku proto odvolací soud považoval časové hledisko, které však podle něj nutně souvisí i s účelem územní rezervy, jímž je časově náročná příprava stavby trati celostátního významu. Zohlednil tedy, že záměr, pro který byla rezerva zřízena, je záměrem stavby značného rozsahu i významu a orgánům územního plánování je zapotřebí poskytnout určitý čas pro jeho přípravu. Dále zohlednil, že o umístění územní rezervy bylo rozhodnuto v rámci Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, které nabyly účinnosti 22. 2. 2012 a poukázal na to, že příslušné ustanovení stavebního zákona ukládá krajským úřadům pro jejich příslušnou aktualizaci lhůtu dvou let, po novelizaci pak od 1. 1. 2013 lhůtu čtyř let. Rovněž poukázal na to, že žalobce žádal náhradu za omezení svého vlastnického práva od samotného počátku umístění územní rezervy na jeho pozemku, tedy od 23. 2. 2012, po dobu necelých dvou následujících let, konkrétně do 10. 2. 2014. Podrobně se také zabýval věcným omezením žalobcových práv a v tomto směru uzavřel, že žalobce nebyl po žalované období na svém vlastnickém právu omezen tak podstatně, aby to výrazně omezovalo jeho existenční poměry.

Odvolací soud pak s ohledem na výše uvedené dovodil, že přestože bylo v řízení prokázáno, že ještě v současné době nebyla ani schválena studie proveditelnosti záměru, pro který byla rezerva umístěna, nelze v této konkrétní věci i s ohledem na zákonem garantovanou dočasnost územní rezervy za požadované období prvých minimálně dvou let jejího trvání žalovaného za postup v následujícím období sankcionovat uložením povinnosti poskytnout náhradu. Uzavřel proto, že pokud přímo zákon krajským úřadům vymezuje pro příslušnou aktualizaci lhůtu dvou a následně čtyř let, a žalobce nebyl po žalované období omezen na svém vlastnickém právu tak podstatně, že by to snad výrazně omezovalo jeho existenční poměry, náhrada mu za tuto dobu nepřísluší a přibližně v tomto časovém horizontu po něm lze požadovat, aby dočasně svůj záměr výstavby skladu odložil.

Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud zohlednil všechny rozhodné okolnosti případu a zabýval se tím, zda délka trvání a rozsah omezení stěžovatelova vlastnického práva zakládají důvod k tomu, aby byla žalobci poskytnuta jím požadovaná náhrada. Jeho úvahy nepovažuje dovolací soud za zjevně nepřiměřené a ve světle stávající judikatury zjevně obstojí.

Ze shora uvedených důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat, a proto jej Nejvyšší soud podle ve spojení s odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 25. 2. 2020

Mgr. David Havlík

předseda senátu