Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1117/2019

30 Cdo 1117/2019-119

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobců a) M. C., nar. XY, bytem XY, a b) V. F., nar. XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Petrem Zimou, advokátem se sídlem v Praze 2,Slezská 2127/13, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 136 670 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. -105, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 5. 2018, č. j. -89, uložil žalované zaplatit každému ze žalobců částku 130 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu v části požadující zaplacení částky 6 670 Kč s úrokem z prodlení každému ze žalobců (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na nákladech řízení 9 874 Kč k rukám zástupce žalobců (výrok III).

Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit každému ze žalobců částku 130 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, se zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Uvedené částky se žalobci domáhali jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka, zda lze do celkové délky řízení započíst i dobu mezi skončením řízení a jeho obnovou, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud konstatoval, že při posouzení přiměřenosti délky řízení se zásadně nepřihlíží k délce řízení o povolení obnovy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. ).

Na otázce, zda lze započítat náhradu přisouzenou Evropským soudem pro lidská práva za újmu za porušení práva na přístup k soudu na náhradu za porušení práva na přiměřenou délku řízení, rozhodnutí odvolacího soudu nestojí, a proto daná otázka přípustnost dovolání podle nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozsudek odvolacího soudu stojí na závěru, že celková délka posuzovaného řízení, počítaná od jeho zahájení do jeho přerušení z důvodu zahájení insolvenčního řízení na majetek žalovaného v původním řízení, není nepřiměřená. Tento závěr však žalobci nijak nezpochybňují. Úvaha odvolacího soudu o tom, že porušení práva žalobců na přístup k soudu již bylo odškodněno na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, je v odůvodnění napadeného rozhodnutí zjevně nad rámec, a proto nelze dovodit, že by na ní napadené rozhodnutí ve smyslu stálo.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu