Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 79/2020

25 Cdo 79/2020-190

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) B. H., narozená XY, b) M. K., narozená XY, c) AAAAA (pseudonym), narozený XY, d) BBBBB (pseudonym), narozená XY, žalobci c) a d) zastoupeni zákonným zástupcem otcem M. H., narozeným XY, všichni bytem XY, všichni procesně zastoupeni Mgr. Alenou Straubovou, advokátkou se sídlem Smetanova 8, Brno, proti žalované: Česká kancelář pojistitelů, se sídlem Milevská 2095/5, Praha 4, IČO 70099618, zastoupená Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Pod Křížkem 428/4, Praha 4, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2019, č. j. -163, takto:

I. Dovolání se zamítá.

III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Roberta Tschöpla, advokáta.

IV. Žalované se proti žalobcům c) a d) náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 27. 6. 2019, č. j. -129, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím, žalobkyně b) částky 50.000 Kč s příslušenstvím, žalobce c) částky 100.000 Kč s příslušenstvím a žalobkyně d) částky 100.000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 26. 5. 2015 v důsledku dopravní nehody, zaviněné řidičem vozidla, které nebylo pojištěno pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem, zemřel J. P. Žalobci, jako osoby jemu blízké (matka jeho družky, přítelkyně syna jeho družky, děti syna jeho družky), se vůči žalované podle , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen „ “), domáhali plnění z garančního fondu za újmu, kterou utrpěli úmrtím J. P. Žalovaná proti uplatněným nárokům žalobců vznesla námitku promlčení, kterou odvolací soud shodně se soudem prvního stupně s odkazem na , , (dále jen „o. z.“) shledal důvodnou. Promlčecí lhůta, která v souladu s o. z. začala plynout za jeden rok od pojistné události, tedy dne 27. 5. 2016, skončila podle o. z. uplynutím tříleté promlčecí lhůty pro uplatnění práva na náhradu nemajetkové újmy proti škůdci dne 27. 5. 2018. Žaloba byla podána k soudu dne 21. 9. 2018, to je po uplynutí promlčecí lhůty. Ustanovení o. z., jehož aplikace se vůči svým nárokům domáhali žalobci c) a d), podle kterého by promlčecí lhůta nezačala běžet předtím, než dosáhnou svéprávnosti, na danou situaci nedopadá, neboť se týká případů, kdy újma na zdraví byla způsobena přímo nezletilé osobě, nikoli případů, v nichž nezletilý je sekundární obětí, domáhající se náhrady nemajetkové újmy podle o. z.

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost podle odůvodňují potřebou výkladu vztahu ustanovení a o. z., a dále potřebou výkladu o. z., na nichž je napadené rozhodnutí založeno a které nebyly dosud v judikatuře vyloženy. Žalobci jsou přesvědčeni, že o. z. upravuje jen pravidlo pro stanovení objektivní promlčecí doby. Opačný výklad by poškozeným ztížil či přímo znemožnil uplatnění práva. Dále žalobci tvrdí, že o. z. dopadá na jakýkoli případ újmy na zdraví, způsobené nezletilým osobám a že duševní útrapy při úmrtí osoby blízké je třeba pokládat za jeden z dílčích nároků na náhradu škody na zdraví, přičemž není podstatné, že nezletilý je sekundární oběť. Žalobci navrhli zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Domáhali se též odkladu vykonatelnosti rozhodnutí soudu druhého stupně, neprodlený výkon rozhodnutí by je uvrhl do stavu hmotné nouze.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí či zamítnutí. Podle žalované § 635 odst. 2 o. z. jednoznačně zakotvuje sjednocující omezení spočívající ve stanovení zvláštní objektivní lhůty pro uplatnění nároku na pojistné plnění vztahující se k nároku na náhradu újmy. Tato lhůta je pevně spjata s promlčením nároku na náhradu újmy, na kterou se pojištění vztahuje, a to bez ohledu na to, zda se nárok na náhradu újmy promlčí uplynutím objektivní či subjektivní promlčecí lhůty. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. , v němž byl podán výklad ustanovení § 635 odst. 2 o. z. ve vztahu k § 626 o. z. Žalovaná je dále přesvědčena, že na nároky žalobců c) a d) nelze aplikovat § 622 o. z., neboť již ze samotné dikce tohoto ustanovení vyplývá, že dopadá jen na případy, kdy byla újma na zdraví způsobena přímo nezletilému, a nikoli na situace, v nichž je nezletilý sekundární obětí, požadující náhradu duševních útrap podle § 2959 o. z., tedy zvláštní nárok, odlišný od nároku na náhradu škody na zdraví.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), zastoupenými advokáty ve smyslu

Dovolání žalobců je podle přípustné pro posouzení otázky, zda lze při stanovení počátku běhu promlčecí lhůty pro uplatnění práva na náhradu nemajetkové újmy nezletilého spojené s úmrtím osoby jemu blízké podle o. z. postupovat podle ustanovení o. z., neboť jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Dovolání není důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ( ) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle § 622 o. z. jedná-li se o újmu na zdraví nezletilého, který není plně svéprávný, počne promlčecí lhůta nejdříve běžet, až se nezletilý stane plně svéprávným. Nenabude-li plné svéprávnosti, nepočne promlčecí lhůta běžet, dokud mu po dovršení zletilosti nebude jmenován opatrovník.

Právo na náhradu škody na zdraví se promlčuje v tříleté subjektivní lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z., a to jak u zletilých, tak u nezletilých poškozených. Objektivní promlčecí lhůta se neuplatní (§ 636 odst. 3 o. z.). Počátek běhu promlčecí lhůty je obecně upraven v ustanoveních § 619 a § 620 odst. 1 o. z., a je vázán na okamžik, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro uplatnění práva, jimiž jsou existence škody a údaje o povinné osobě.

Ustanovení § 622 o. z. zakládá zcela mimořádnou výjimku z uvedených pravidel, určujících počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, a to výslovně jen pro uplatnění „újmy na zdraví nezletilého, který není plně svéprávný“. Již jazykovým výkladem citovaného ustanovení lze dospět k závěru, že újmou na zdraví je míněna újma při ublížení na zdraví nezletilého podle § 2958 o. z.

Ustanovení § 2959 o. z. neupravuje nárok poškozeného na náhradu újmy při ublížení na jeho zdraví, ale nároky třetích osob na odčinění duševních útrap, jejichž příčinou je usmrcení nebo zvlášť závažné ublížení na zdraví osob jim blízkých. Jde o odčinění zásahu do práva na rodinný život sekundárních obětí, k němuž došlo usmrcením jejich rodinného příslušníka. Jakkoli duševní útrapy, smutek a stres působí na sekundární oběti jako psychicky nepříznivé a zatěžující stavy, které ve svém důsledku mohou mít i vliv na jejich celkový zdravotní stav, nelze je pokládat za ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. (t. j. za zásah do jejich práva na zdraví), a v případě nezletilých ani za újmu na zdraví ve smyslu § 622 o. z.

Pro posouzení počátku běhu promlčecí lhůty nároku na odčinění duševních útrap nezletilých při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví osob jim blízkých podle § 2959 o. z. nelze aplikovat ustanovení § 622 o. z.

Odvolací soud tedy v daném případě po právní stránce posoudil počátek tříleté subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění nároků nezletilých žalobců c) a d) na náhradu nemajetkové újmy správně.

Druhá žalobci předestřená dovolací námitka výkladu o. z. nezakládá podle přípustnost dovolání, neboť se nejedná o otázku dosud judikatorně neřešenou. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. , vyložil, že právo na pojistné plnění se podle o. z. promlčuje nejen současně s uplynutím objektivní promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody, ale i uplynutím promlčecí lhůty subjektivní, což platí i v případě práva na pojistné plnění z titulu odpovědnosti z provozu vozidla. Odvolací soud aplikoval ustanovení o. z. v souladu s citovaným právním názorem dovolacího soudu.

Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy z hlediska řešení právní otázky zakládající přípustnost dovolání správné, dovolací soud proto podle dovolání zamítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelů na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání ve lhůtě přiměřené pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí.

O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovanou bylo rozhodnuto podle věty první, a Dovolání žalobkyň bylo zamítnuto, žalovaná proto má vůči nim právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty jsou představovány odměnou advokáta, a to u žalobkyně a) z předmětu řízení 200.000 Kč ve výši 9.100 Kč podle , , a za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření k dovolání žalobců, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle a , to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle , celkem 11.374 Kč. U žalobkyně b) z předmětu řízení 50.000 Kč ve výši 3.100 Kč podle , , a Za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření k dovolání žalobců, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle a , to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle , celkem 4.114 Kč.

O nákladech dovolacího řízení mezi žalobci c) a d) a žalovanou rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, a , a z důvodů zvláštního zřetele hodných, spočívajících v nezletilosti žalobců c) a d), výjimečně za použití žalované vůči žalobcům c) a d) právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.

Poučení: Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 2. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu