Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1426/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Jiřího Zemánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Danuše Schofferové, zastoupené JUDr. Marií Ludvovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Dr. Šmerala 6, 702 00 Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 23. 1. 2014 č. j. -182, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas učiněným podáním, splňujícím i další náležitosti ústavní stížnosti dané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku (dále jen " ").

Návrh na zrušení rozsudku okresního soudu odůvodňuje stěžovatelka porušením jejího práva na efektivní soudní ochranu zaručeného d (dále jen " "). Krom toho se stěžovatelka domáhá ochrany před vyvlastněním či nuceným omezením vlastnického práva, která je garantována jako součást práva vlastnit majetek podle a odst. 4 y. Byť si je stěžovatelka vědoma, že se jedná o bagatelní věc a je si rovněž vědoma stabilní rozhodovací praxe Ústavního soudu v těchto věcech (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 6. 2008; všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), odvolává se na závěry učiněné v nálezu

sp. zn.

ze dne 28. 2. 2012 (N 40/64 SbNU 461) s tím, že v jejím případě došlo k mimořádně závažnému pochybení okresního soudu a k brutálnímu zásahu do jejích základních práv.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů vyplynulo následující. Ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl o náhradě škody ve výši 2.000,- Kč za poškození plotu, který byl dle zjištění soudu ve vlastnictví žalobce (vedlejšího účastníka), byť se nacházel na pozemku stěžovatelky (žalované). Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že si stěžovatelka nepočínala tak, aby žalobci nevznikla škoda, odstranila bez oprávnění pletivo z jeho oplocení a způsobila mu tak škodu. Proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že dokazování neproběhlo řádně. Uvádí, že ve skutečnosti je plot v jejím vlastnictví, a nikoli ve vlastnictví vedlejšího účastníka. Dovozuje, že pokud by měl platit opačný závěr, pak by došlo k nepřípustnému zásahu do jejích vlastnických práv jakožto vlastníka pozemku, a to ze strany vlastníka plotu, tj. vedlejšího účastníka. Tento názor vyvozuje z nálezu

sp. zn.

ze dne 6. 5. 2003 (N 60/30 SbNU 107). Stěžovatelka se domnívá, že skutečnou podstatou sporu nebylo právo na náhradu škody, ale určení vlastnického práva k oplocení, a vedlejší účastník napadeným rozsudkem ve skutečnosti dosáhl vyvlastnění nemovitosti. Stěžovatelka svou stížnost uzavírá s tím, že měl v případě sporného vlastnictví plotu odkázat vedlejšího účastníka na podání žaloby na určení vlastnictví k nemovitosti (plotu). Tím, že to neudělal, omezil vlastnické právo stěžovatelky k pozemku, na němž plot stojí, a k samotnému plotu. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 2.000,- Kč, nebylo proti němu dle přípustné odvolání.

vymezuje zvláštní kategorii návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné [viz ustanovení ]. V této části řízení o ústavních stížnostech je přípustné rozhodnout bez dalšího pouze na základě obsahu napadených soudních rozhodnutí a údajů obsažených v ústavní stížnosti. Pokud Ústavní soud dospěje k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, je bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadaná soudní rozhodnutí z hlediska porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti napadá především závěry dokazování provedeného a polemizuje s jeho zjištěním o vlastnictví plotu. Ústavní soud z napadeného rozsudku zjistil, že detailně zkoumal všechny okolnosti a z jeho zjištění plyne, že plot je ve vlastnictví vedlejšího účastníka. Toto zjištění ostatně doložil i závěry vyslovenými v pravomocném rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2005 sp. zn. . Po provedeném dokazování neměl žádný důvod k pochybnostem o vlastnictví plotu, a tedy ani důvod pro jakýkoli další postup vedoucí k jeho určování, a to i přes nesouhlas stěžovatelky. Proto není ani na místě námitka vyvlastnění, na kterou se stěžovatelka odvolává. Ústavní soud neshledal, že by se v průběhu dokazování, včetně hodnocení skutkových zjištění a vyvození právních závěrů, dopustil jakéhokoli excesu, který by odůvodnil jeho kasační zásah [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 30. 6. 2004 (N 91/33 SbNU 377), případně nález

sp. zn.

ze dne 16. 7. 2013].

Stěžovatelka dále namítá, že závěry soudu o vlastnictví plotu jsou v rozporu se závěry vyslovenými ve shora citovaném nálezu

. Tento nález však směřuje ke zcela jiným skutkovým a právním okolnostem. Jeho podstatou je důraz na existenci adekvátního práva vlastníka stavby umístit ji na cizím pozemku, tedy důraz na oprávněnost stavby. V projednávaném případě však nejde o umístění stavby, ale o stavbu, která se dle nerozporovaného zjištění okresního soudu na pozemku nacházela již v minulosti, kdy plot a pozemek pod ním náležely stejnému vlastníkovi. Byť lze se stěžovatelkou souhlasit v tom, že přítomnost cizí stavby na jejím pozemku je omezením jejího vlastnického práva, není to omezení, které by bylo v rozporu s limity ústavního pořádku České republiky. Toto omezení je dáno střetem dvou vlastnických práv a vyplývá z jejich podstaty, a je na uspokojivé rovině řešeno zákonnými právními předpisy.

Ústavní soud v projednávané věci neshledal jakýkoli nepřípustný zásah do ústavně garantovaných práv stěžovatelky. Zcela v souladu se závěry vyslovenými ve stěžovatelkou uváděném nálezu

Ústavní soud neshledal žádné pochybení, natož mimořádně závažné pochybení, kterého se měl dopustit.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2015

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu