Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 23/2020

30 Cdo 23/2020-108

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce J. O., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Radkou Palíškovou, advokátkou, se sídlem v Kroměříži, Štěchovice 1356/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 4 273 382 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2018, č. j. -39, takto:

Odůvodnění:

Žalobce (dále také „dovolatel“) se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhrady majetkové újmy, kdy obě měly vzniknout jako důsledek nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí v souvislosti s trestním řízením, které bylo vedeno u Policie České republiky pod sp. zn. KRPZ-6857-29/TČ-2011-150871-PMI a následně po podání obžaloby u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. .

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. 6. 2018, č. j. -26, zastavil řízení podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to z důvodu nezaplacení soudního poplatku za žalobu, ke kterému byl žalobce vyzván usnesením soudu ze dne 26. 4. 2018, č. j. -25, když toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 3. 5. 2018 prostřednictvím datové schránky jeho právního zástupce, lhůta k zaplacení soudního poplatku tak žalobci marně uplynula skončením dne 18. 5. 2018 (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Odvolací soud konstatoval, že , o soudních poplatcích (dále jen „ “), v stanoví, že soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma. Poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odst. 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují a doloží, že by bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Tato výjimka se dle něj však nevztahuje na daný případ, kdy žalobce osvědčil skutečnosti o tom, proč uhradil poplatek opožděně, až po uplynutí zákonné lhůty. Jestliže tak své pochybení napravil až po uplynutí lhůty stanovené v souladu s , odvolací soud nemohl k uhrazenému poplatku po marném uplynutí lhůty přihlížet.

Usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku I (dle obsahu však nikoliv co do potvrzení výroku II soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení) napadl žalobce, zastoupený advokátkou, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel považuje „za otázku zásadního právního významu posouzení situace, kdy osoba povinná k úhradě soudního poplatku učiní vše, aby poplatek byl uhrazen ve lhůtě stanovené, nicméně vinou přepravce k doručení zaplacené částky nedojde“, přičemž přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „byť je mu známa judikatura Nejvyššího soudu zastávající názor, že za den úhrady se považuje až den připsání částky na účet soudu, má za to, že tento názor by měl být revidován v návaznosti na situace, kdy poplatník složí částku v dostatečném předstihu tak, aby byla ve stanovené lhůtě na účet soudu připsána, ale závadou v doručení se tak nestane.“

Uvedená otázka přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť dovolací soud na základě argumentace dovolatele neshledává důvod revidovat (postupem podle zákona o soudech a soudcích) dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, dle které nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání ( a ), a soud ho proto musel vyzvat k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určil ( , 2 ), je lhůta zachována jen, když předepsaná částka - ať už v kolkových známkách, v hotovosti v pokladně, či na bankovním účtu - je nejpozději v poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

Není totiž bez významu, že dovolateli dodatečně určená lhůta k zaplacení soudního poplatku je sama o sobě již určitým beneficiem. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. ; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz) zdůraznil, že poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2019, sp. zn. ). Proto také dovolací soud neshledává jako rozhodnou okolnost pro změnu své judikatury ani dovolatelem tvrzenou závadu v doručení platby. Výběr způsobu placení (převodem na účet, platba v hotovosti na soudě, využití poštovních služeb), určení osoby provádějící platbu a zejména stanovení dne platby soudního poplatku v časovém rámci dodatečné lhůty je záležitostí plátce (zde žalobce). Odvolací soud také nezjistil žádnou okolnost, která by ukazovala na závadu v přijetí platby ze strany soudu, a dovolatel ani takovou skutečnost v dovolání netvrdil. Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud uzavírá, že tato otázka tak přípustnost dovolání ve smyslu založit nemůže.

Nad rámec řečeného (pro vysvětlení dovolateli, jenž také poukazuje v dovolání na skutečnost, že jeho matka, kterou pověřil zaplacením soudního poplatku na poště, má 83 let) dovolací soud odkazuje na rozhodovací praxi Ústavního soudu, který ve svém usnesení ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. , učinil závěr, že „je na stěžovateli, případně jeho právním zástupci, aby zajistil, že v dodatečně určené patnáctidenní lhůtě bude soudní poplatek uhrazen řádně … stěžovatel nepostupoval v duchu zásady vigilantibus iura scripta sunt, tedy právo náleží bdělým, a tím, že nechal třetí osobu, aby za něj zaplatila soudní poplatek za odvolání, a poté si neověřil, zda skutečně k včasnému a řádnému zaplacení došlo, si sám způsobil jím naříkané důsledky. Tato skutečnost je o to více zarážející za situace, kdy je zastoupen právním profesionálem.“

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 2. 2020

Mgr. Vít Bičák předseda senátu