Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 632/2019

23 Cdo 632/2019-148

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Hrotovická obchodní, s.r.o., se sídlem v Hrotovicích, Milačka 603, PSČ 675 55, IČO 29284741, zastoupené JUDr. Milanem Nováčkem, advokátem, se sídlem v Kamenné 27, PSČ 675 03, proti žalovanému M. H., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, PSČ 580 01, o zaplacení částky 58 080 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soud v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2018, č. j. -128, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 5. 12. 2017, č. j. -83, zamítl žalobu na zaplacení částky 58 080 Kč 8,05% úrokem z prodlení od 2. 5. 2016 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 8. 2018, č. j. -128, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 080 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 2. 5. 2016 do zaplacení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tak, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to jak otázek procesního práva, tak otázek hmotného práva. Pochybení odvolacího soudu v otázce procesního práva shledává dovolatel v nesprávném výkladu ustanovení (dále jen „ “) odvolacím soudem, neboť zjevně neposoudil otázku věrohodnosti výpovědi svědka J. N. podle tohoto ustanovení; ve výpovědi svědka se vyskytovaly rozpory, přesto odvolací soud neodůvodnil, z čeho dovodil její věrohodnost. Svědek před soudem prvního stupně uvedl, že bude schopný dodávku předmětného zboží od někoho zajistit, naproti tomu při jednání před odvolacím soudem vypověděl, že žalovanému sdělil, že se jedná o dodávku od žalobkyně. Odvolací soud se tak podle názoru dovolatele odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. . Pochybení odvolacího soudu při posouzení otázky hmotného práva pak podle dovolatele spočívá ve výkladu věty první , , stanovící, že není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Poukázal na to, že i zrušený , , obsahoval v jeho nevyvratitelnou právní domněnku takto konstituovanou. Závěr odvolacího soudu, že kupní smlouva byla platně uzavřena mezi žalobkyní a dovolatelem, tudíž nemůže být podle dovolatele správný. Dovolatel je přesvědčen, že „pokud došlo k platnému uzavření smlouvy s někým jiným než se společností ZOE Trading, s.r.o., byla uzavřena nikoliv se žalobkyní, ale s panem N.“. Odvolací soud tak postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, vyplývající z rozsudku dovolacího soudu ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. .

Dovolatel navrhl změnu rozsudku odvolacího soudu tak, že žaloba bude zamítnuta.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu a dále uvedla, že dovolání postrádá obligatorní náležitosti dovolání, není tudíž přípustné. K platnému uzavření kupní smlouvy došlo a žalovaný je povinen zaplatit kupní cenu zboží, které převzal. Navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou řádně zastoupenou podle , posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá ve všech jeho výrocích, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Nejvyšší soud opakovaně, např. v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikovaném pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v usnesení ze dne 27. srpna 2015, sen. zn. , nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , judikoval, že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

Dovolatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatel pouze polemizuje s právními a skutkovými závěry odvolacího soudu.

To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani režimu (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci ani nejde), ani v režimu Dovolatel svůj odlišný právní názor zakládá na vlastních skutkových závěrech, které odvolací soud neučinil, a současně namítá vady v dokazování, tyto námitky však nemohou založit přípustnost dovolání i kdyby se soud procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. ).

Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolacímu přezkumu nemohou podléhat skutková zjištění odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, např. ve svém rozhodnutí ze dne 25. září 2013, sp. zn. , že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu proto taktéž nemůže přípustnost dovolání založit.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání trpí vadou, která nebyla ve lhůtě stanovené v věty první odstraněna, a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 4. 2. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu