Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4210/2019

21 Cdo 4210/2019-756

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce Z. V., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. et Mgr. Zdeňkem Kopečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Havelkova č. 89/4, proti žalovanému D. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Markem Dvořákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 1, o neplatnost rozvázání pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 30. května 2016, č. j. -301, a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 9. září 2016, č. j. -375, ve znění usnesení ze dne 3. ledna 2017, č. j. -414, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 23. srpna 2019, č. j. -703, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 23. 8. 2019, č. j. -703, není přípustné podle ustanovení , neboť závěr odvolacího soudu o tom, že žalobcem uvedené skutečnosti a předložené důkazy nepředstavují důvod pro obnovu řízení podle ustanovení , je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce „nových“ důkazů podle ustanovení srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. , odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. , nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. , podle nichž skutečnosti, rozhodnutí a důkazy jsou, jak vyplývá z citovaného ustanovení, důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy, nemohl bez své viny použít v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové) a jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení, pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný, byly-li důkazy účastníku již v odvolacím řízení známy, nejedná se o způsobilý důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k nepřípustné reparaci pravomocného soudního rozhodnutí, nemožností použít skutečností, rozhodnutí nebo důkazů bez své viny v původním řízení je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu a nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno, srov. například usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973, sp. zn. , uveřejněné pod č. 19/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. ] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [nesouhlasí-li se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, že tzv. žádanky o přepravu, opatřené i v rámci šetření Policie ČR, měly soudy k dispozici již v nalézacím řízení, když odvolací soud se zabýval jejich významem z hlediska schvalování či neschvalování pracovní cesty, že problematika cest žalobce z jeho bydliště do jeho pracoviště a naopak, vykazovaných nesprávně jako cesty služební, byla pouze jednou kategorií pochybení žalobce, pro kterou s ním žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr a dal výpověď pro závažné porušení povinností zaměstnance, že v rámci nalézacího řízení nebyl zjištěn ani prokázán žádný zásah ze strany žalovaného do fungování systému GPS či jakákoliv manipulace s daty získanými z tohoto systému, nesouhlasí-li se způsobem, jakým soudy k těmto skutkovým zjištěním dospěly (s hodnocením důkazů, na základě něhož k nim dospěly), a předestírá-li jiné skutkové závěry (že „žalobcem podniknuté tuzemské cesty byly zaměstnavatelem schváleny jako cesty pracovní a žalovaný měl o těchto cestách plné vědomí“, že „údaje ve výstupech systému GPS elektronické knihy jízd byly zjevně ručně pozměněny, zfalšovány, v neprospěch žalobce“), na jejichž základě pak buduje své vlastní, od soudů odlišné právní posouzení věci (že „soudy nesprávně právně posoudily případ žalobce“ a že „jsou dány důvody pro povolení obnovy řízení“)].

Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení , protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu