Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 16/2020

28 Nd 16/2020-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: V. Š., nar. XY, bytem v XY, zastoupený JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 3 450 826 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou dne 19. 11. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhal vůči žalované zaplacení částky 3 450 826 Kč s příslušenstvím z titulu poskytnutí zadostiučinění ve smyslu ustanovení

Při jednání konaném dne 3. 10. 2019 navrhl, aby věc byla přikázána podle ustanovení , (dále jen „ “), jinému soudu. Dovozoval, že „stěží lze žalovat Českou republiku u soudu, jemuž jsou vytýkány průtahy v řízení (Obvodní soud pro Prahu 1), či u soudu, kde má žalovaná Česká republika výrazně silnější postavení (Obvodní soud pro Prahu 2)“. Z důvodu vhodnosti proto navrhl, aby předmětnou věc projednal a rozhodl Okresní soud v Bruntále, případně jiný soud na území Moravy.

Žalovaná s návrhem nesouhlasila, upozorňujíc, že důvody pro přikázání věci podle citovaného ustanovení nejsou splněny, když z argumentace žalobce nevyplývá, že jsou dány závažné či mimořádné skutečnosti, které by změnu příslušnosti soudu odůvodnily.

Nejvyšší soud České republiky, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům (srov. větu první ), shledal, že důvody k přikázání věci jinému soudu prvního stupně dány nejsou.

Podle věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti ve smyslu mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti je přitom především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Není však vyloučeno přihlédnout též např. k mimořádným poměrům účastníků řízení. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v d, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

O takový případ, odůvodňující přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, v posuzované věci nejde, když zde zjevně není rozumného důvodu předpokládat, že by u Okresního soudu v Bruntále (či jiného okresního soudu v územní působnosti Vrchního soudu v Olomouci) mohlo být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci, a způsobilý podklad pro navrhovaný postup neposkytují ani tvrzení žalobce a obsah spisu (neplynou z nich mimořádné skutečnosti osvědčující potřebu delegace věci).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu nevyhověl ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 2. 2020

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu