Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2609/2019

33 Cdo 2609/2019-338

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce S. J., podnikatele se sídlem XY (identifikační číslo XY), zastoupeného Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem v Náchodě, Karlovo náměstí 88, proti žalovanému B. M., bytem XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena 1266, o 13.551 Kčs příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2019, č.j. -310, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í

Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 14. 12. 2018, č.j. -281, kterým Okresní soud v Jičíně uložil žalovanému zaplatit žalobci 13.551 Kč s 7,05% úroky z prodlení od 4. 4. 2013 do zaplacení, na náhradě nákladů řízení 42.622,50 Kč a 13.222 Kč státu. Odvolací soud uzavřel, že účastníci nemohli sjednat cenu opravy tepelného čerpadla, jestliže nebyl předem znám její rozsah; smlouvu o opravě proto kvalifikoval jako neplatný právní úkon ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“). Právo žalobce na plnění představující hodnotu dodaného materiálu a prací s opravou spojených posoudil podle ustanovení obč. zák.

Dovoláním, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadl, žalovaný navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Smlouva o opravě a úpravě věci je zvláštním druhem smlouvy o dílo (§ 631 a násl. obč. zák.). Protože ustanovení o této smlouvě v § 652 až § 656 obč. zák. o sjednání ceny opravy nic nehovoří, uplatní se § 634 až 636 obč. zák., tedy podstatnou náležitostí smlouvy – argumentuje dovolatel – je úplatnost, nikoliv samotné určení výše ceny. Za nesprávný považuje i závěr odvolacího soudu, že předmět smlouvy o opravě věci, „k němuž se měla vázat maximální cena 6.500 Kč + DPH“, nebyl určitým způsobem dohodnut. V rámci snížení výkonu tepelného čerpadla žádal zhotovitele o opravu (žalobce měl doplnit chladící kapalinu, odstranit zápach, který čerpadlo produkovalo /přetěsnění/). Se zřetelem k výše uvedenému jsou podle dovolatele závěry odvolacího soudu vztahující se k nároku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Podmínka, že „získané plnění bylo poskytnuto mimo rámec dohodnutého předmětu plnění a sjednané ceny díla, tj. jako dílo jiné“, nebyla splněna.

Žalobce se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl.

Nejvyšší soud věc posoudil podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Dovolání žalovaného je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázek hmotného práva (podstatné náležitosti smlouvy o opravě a úpravě věci, určitost předmětu smlouvy o dílo a aplikace ustanovení o bezdůvodném obohacení objednatele), při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz níže).

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Odvolací soud po skutkové stránce vyšel z toho, že žalobce – po telefonické objednávce žalovaného (snížení výkonu čerpadla a zápach chladicí kapaliny) – opravil tepelné čerpadlo ve dnech 1. 2. 2013 a 7. 3. 2013. Práce žalobce provedl v rozsahu uvedeném v montážních listech č. 21/2013 a č. 22/2013 a za opravu vyúčtoval žalobci částku 21.026 Kč.

Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 117/2018, dovodil, že podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo (o opravě a úpravě věci) v režimu účinného od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013 je dohoda o předmětu a o poskytnutí úplaty. Byla-li smlouva o dílo (o opravě a úpravě věci) uzavřena (vznikl-li právní vztah ze smlouvy) a cena nebyla sjednána nebo stanovena zvláštními předpisy, platí objednatel cenu přiměřenou, a to bez ohledu na to, zda zde byla vůle smluvních stran cenu neurčit ( obč. zák.). Přiměřenou cenou se rozumí cena, která je v době uzavření smlouvy obvyklá v daném místě za dílo srovnatelných vlastností vzhledem k náročnosti provedení díla (cena materiálu, energie a vynaložené práce), délce doby, po kterou bylo zhotovováno, s přihlédnutím k výši obvyklého zisku zhotovitele.

Určitost právního úkonu se týká obsahové stránky (§ 37 odst. 1 obč. zák.); neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Závěr o neurčitosti právního úkonu (zde smlouvy o opravě a úpravě věci) co do předmětu opravy (tepelného čerpadla) předpokládá, že nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěli účastníci projevit. Vůle účastníka vtělená do právního úkonu je projevena určitě, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník v postavení jejího adresáta tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat. Závěr o neplatnosti právního úkonu pro jeho neurčitost je namístě jen tehdy, jestliže pochybnosti o jeho obsahu nebyly odstraněny ani výkladem za použití interpretačních pravidel stanovených v § 35 odst. 2 obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 1996, sp. zn. , ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2001). V projednávané věci – jak se podává ze skutkových zjištění soudů obou stupňů – účastníci určili předmětem díla zcela jednoznačně opravu tepelného čerpadla (§ 652 odst. 2 obč. zák.); to, že příčina poruchy a odborně vhodný způsob jejího odstranění nebyly v době uzavření smlouvy známy, na určitosti sjednání předmětu díla nic nemění.

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že plnění z titulu víceprací bez změny uzavřené smlouvy o dílo není bezdůvodným obohacením na úkor zhotovitele, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení upravených v § 451 a § 454 obč. zák (stále jde o plnění na základě smlouvy o dílo). Pouze v případě, že by poskytnuté plnění nebylo spjato s původním plněním (nebyla by dána vzájemná souvislost těchto plnění), bylo by možno aplikovat § 451 a násl. obč. zák. (srov. rozsudky ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. , ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. ).

Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřených otázek v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj ( , věta druhá, ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ( , věta druhá, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu