Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3348/2018

25 Cdo 3348/2018-450

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: nezletilý AAAAA (pseudonym), narozený XY, bytem XY, zastoupený rodiči J. M. a I. M., jako zákonnými zástupci, procesně zastoupený JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem Plzeňská 232/4, Praha 5, proti žalované: NH Hospital, a. s., IČO 27872963, se sídlem Okruhová 1135/44, Praha 5, zastoupené Mgr. Martinem Rottou, advokátem se sídlem Maiselova 38/15, Praha 1, za účasti: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018, č. j. -425, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalovaná podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018, č. j. -425, kterým odvolací soud potvrdil mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 9. 2017, č. j. -383, kterými soud prvního stupně prohlásil základ žalobního nároku žalobce vůči žalované za opodstatněný v celém rozsahu nároku na náhradu škody.

Dovolání neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a v důsledku vad spočívajících v absenci uvedené zákonné náležitosti není možno posoudit přípustnost dovolání. Dovolatelka sice uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a napadá správnost jeho závěrů o protiprávnosti jejího jednání a příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a vznikem škody žalobce (žalobce se domáhá náhrady škody na zdraví, kterou utrpěl při svém porodu dne 17. 5. 2011 ve zdravotnickém zařízení žalované), nevymezuje však vůbec, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

Dovolatel musí při vylíčení předpokladu přípustnosti uvést (alespoň obsahově) zcela konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu s výjimkou situace, kdy přípustnost dovolání je odůvodněna tím, že jde o dosud dovolacím soudem neřešenou právní otázku. Dovolatel je tedy ze zákona povinen nejen uvést právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, srov. – tzv. kvalitativní vymezení důvodu dovolání), ale též konfrontovat tuto nesprávnost s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, neboť tomu náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Podle toho je dovolatel povinen v dovolání sdělit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ). Jinými slovy je dovolatel povinen jasně uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. ). Tyto skutečnosti z něj musí být jednoznačně seznatelné, mohou však být vyjádřeny v kterékoliv jeho části (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. ). Dovolatelka v rámci své polemiky se závěry odvolacího soudu nezmiňuje žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu a jeho judikaturu ani obsahově nezmiňuje. Předpoklad přípustnosti (jde o náležitost odlišnou od dovolacího důvodu – srov. posledně citovaný nález) tedy v daném případě nelze seznat ani z obsahu dovolání.

Nejvyšší soud proto podle věty první dovolání odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje

Jelikož se tímto rozhodnutím řízení nekončí, o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 1. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu