Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 156/2019

29 Cdo 156/2019-106

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., se sídlem v Praze 4, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, identifikační číslo osoby 64 94 82 42, proti žalovaným 1) J. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Kryštofem Mannem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 572/15, PSČ 162 00, a 2) M. W., narozenému XY, bytem XY, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna 2018, č. j. -85, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

K námitkám prvního žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. března 2017, č. j. -43, ponechal výše označený směnečný platební rozkaz ve vztahu k prvnímu žalovanému v platnosti.

Proti tomuto rozsudku podal první žalovaný odvolání a následným podáním ze dne 23. května 2017 požádal o osvobození od placení soudních poplatků.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. září 2017, č. j. -64, prvnímu žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků; usnesením ze dne 1. listopadu 2017, č. j. -70, soud prvního stupně odmítl jako opožděné odvolání prvního žalovaného proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

Usnesením ze dne 13. prosince 2017, č. j. -77, Městský soud v Praze zamítl návrh prvního žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

Vrchní soud v Praze k odvolání prvního žalovaného usnesením ze dne 24. srpna 2018, č. j. -85, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (č. l. 77).

Odvolací soud – cituje ustanovení , (dále jen „ “) a vycházeje z obsahu spisu – uzavřel, že odvolání žalovaného ze dne 23. listopadu 2017 (správně ze dne 23. října 2017) neobsahovalo návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání; takový návrh byl obsažen až v podání ze dne 30. listopadu 2017. Přitom lhůta k podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty začala prvnímu žalovanému běžet 21. října 2017 (dle tvrzení prvního žalovaného se dne 20. října 2017 vrátil ze služební cesty) a marně uplynula dnem 6. listopadu 2017; návrh na prominutí zmeškání lhůty obsažený v podání ze dne 30. listopadu 2017 je tak opožděný.

Konečně se odvolací soud ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož měl první žalovaný „dostatečný časový prostor“ k podání odvolání.

Usnesením ze dne 24. srpna 2018, č. j. -88, Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. listopadu 2017 (č. l. 70).

Konečně usnesením ze dne 11. října 2018, č. j. -92, Městský soud v Praze zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 7. března 2017 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 24. října 2018 a podle obsahu spisu nebylo napadeno odvoláním.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze „ze dne 24. srpna 2018, č. j. “, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

S poukazem na závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. (jde o usnesení ze dne 14. září 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 63/2016“) dovolatel snáší argumenty proti závěru odvolacího soudu ohledně „omluvitelnosti překážek, které dovolatel uvedl jako důvod, proč zmeškal lhůtu k podání odvolání a proč by mu měla být lhůta prominuta“. Současně poukázal na skutečnost, že při podání odvolání dne 23. října 2017 si nebyl vědom skutečnosti, že jde o odvolání opožděné, když „omylem“ vycházel z toho, že mu usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků bylo doručeno nikoli 5. října 2017, ale až 6. října 2017.

Dále dovolatel zdůrazňuje, že měl právo podat odvolání kdykoli během odvolací lhůty, a to stejně tak první den, jako poslední den lhůty; pokud mu v podání odvolání poslední den lhůty zabránila neočekávaná událost, jde o důvod omluvitelný. Úvahy soudů nižších stupňů, podle nichž žalovaný mohl podat odvolání v době, kdy nebyl na služební cestě nebo kdy byl předvolán jako svědek ke Krajskému soudu v Brně, jsou podle jeho názoru v daném kontextu nesprávné.

Konečně dovolatel namítá, že „lhůtu nezmeškal“, když usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. září 2017 (o nepřiznání osvobození od soudních poplatků) mu bylo doručeno v obálce, která je označena nápisem „doporučeně do vlastních rukou“; jde tak o písemnost doručovanou podle ustanovení , která měla být uložena na poště a do schránky měla být vhozena teprve desátým dnem po uložení.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné podle ustanovení , odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož žalovaný požádal o prominutí zmeškání lhůty opožděně – je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Ta spočívá na závěrech, podle nichž:

1) Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba ve smyslu ustanovení považovat jak překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat − zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce − za omluvitelnou.

Podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty imanentně předpokládá, že účastník ví o tom, že lhůtu (on nebo jeho zástupce) zmeškal a že je proto z procesního úkonu, který mu (jinak) přísluší, vyloučen; nelze totiž úspěšně dovozovat, že by účastníku mohla uplynout patnáctidenní lhůta k podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty uvedená v ustanovení ještě dříve, než se o zmeškání lhůty vůbec dozvěděl.

Srov. např. R 63/2016.

2) Ze žádného ustanovení nevyplývá, že by v případě, kdy je podáno zjevně opožděné odvolání, které neobsahuje návrh na prominutí zmeškání lhůty ve smyslu , měl soud (ať již soud prvního stupně nebo soud odvolací) povinnost vyzvat odvolatele k podání takového návrhu.

Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000, pod číslem 65, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2019, sp. zn. .

3) Omluvitelným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty podle může být nejen důvod vyplývající z objektivních okolností, ale i zaviněné jednání nebo opomenutí, pokud je lze považovat s ohledem na okolnosti konkrétního případu za omluvitelné.

Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sp. zn. .

Přitom v poměrech dané věci považuje Nejvyšší soud za zjevně nepřípadnou argumentaci dovolatele, podle níž při podání odvolání nevěděl, že jde o odvolání opožděné, když z dokladu o doručení usnesení soudu prvního stupně (ze dne 26. září 2017) zjevně plyne, že bylo prvnímu žalovanému doručeno (vložením do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky) dne 5. října 2017 a posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání byl pátek 20. října 2017. Současně dovolatel své tvrzení o omylu ohledně data doručení (nikoli 5. října 2017 ale 6. října 2017) nijak nevysvětlil.

V této souvislosti Nejvyšší soud doplňuje, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. září 2017 bylo prvnímu žalovanému doručováno (viz pokyn na č. l. 65) za použití obálky typu č. III. (doručování jiných písemností - a 2 ) [k tomu srov. ustanovení , , instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 27. září 2011, č. 145/2011-OD-ST, kterou se vydávají vzory obálek pro doručování písemností soudů a státních zastupitelství, potvrzení o přijetí, vzory výzvy a sdělení pro vyvěšení na úřední desce soudu a státního zastupitelství, jakož i příloha 2 zmíněné instrukce].

Dále Nejvyšší soud dodává, že pro posouzení přípustnosti dovolání je právně nevýznamná argumentace dovolatele, podle níž odvolání bylo včasné; v takovém případě by totiž nemohlo být návrhu žalovaného na prominutí zmeškání vyhověno již proto, že by lhůtu k podání odvolání nezmeškal.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , , když dovolání prvního žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Přitom Nejvyšší soud o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl proto, že řízení již bylo v mezidobí skončeno (viz shora zmíněné usnesení ze dne 11. října 2018, č. j. -92, jímž soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2017 pro nezaplacení soudního poplatku, které bylo prvnímu žalovanému doručeno 24. října 2018).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu