Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3627/2019

33 Cdo 3627/2019-275

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně D. V., bytem XY, zastoupené JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Hradební 1294, proti žalovanému M. P., bytem XY, zastoupenému Mgr. Vítem Elederem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 408/52, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, č. j. -231, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem krajský soud potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek ze dne 14. 11. 2017, č. j. -205, jímž Okresní soud Brno-venkov zamítl žalobu o určení, že původní žalobce M. P., nar. XY, byl ke dni svého úmrtí (25. 5. 2014) vlastníkem v žalobě označených nemovitostí v k. ú. XY; ve výroku o nákladech řízení účastníků jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu „nesprávně vyhodnotil otázku hrubého porušení dobrých mravů žalovaným a její prokázání.“ Akcentuje, že se nemůže ztotožnit s jeho závěrem, že neprokázala tvrzení o tom, že „žalovaný zcela svévolně a po delší dobu úmyslně zavíral topení v domě (především v dolní části) v úmyslu poškodit zdraví otce.“ Naopak prosazuje závěr, že „důkazní břemeno tvrzení svého otce (původního žalobce) unesla a prokázala, že za konkrétní schválnosti komplikující bydlení v domě a ohrožující zdraví dárce, odpovídá žalovaný.“

Žalovaný navrhl dovolání jako nedůvodné zamítnout.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 ; dále jen „ “).

Dovolání žalobkyně neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( -dále jen „ “); o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno ( ).

Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části).

Dovolatelka dovolacímu přezkumu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva která: a) v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo b) při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od „ustálené rozhodovací praxe“ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), c) je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. otázku, d) jež byla dovolacím soudem již vyřešena, avšak má být posouzena opětovně, ale jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu). Dovolatel přitom musí v dovolání uvést nejen to, na jaké ze čtyř uvedených podmínek přípustnosti své dovolání staví, ale musí také vyložit, že tyto podmínky jsou splněny.

Ohlašuje sice přípustnost svého dovolání proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, avšak již nespecifikuje, od které ustálené rozhodovací praxe (tj. od jakého ustáleného řešení konkrétní právní otázky) se odvolací soud odchýlil. Obsahově ( ) pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů k důvodu vrácení daru pro chování žalovaného. Platí přitom, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelzeúspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (viz výrok II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, č. j. -231).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2020

JUDr. Václav Duda předseda senátu