Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 78/2016-A-91

MSPH 93 INS 4348/201529 NSČR 78/2016-A-91

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka TRADE B.G.M. a. s., se sídlem v Praze 10, Žernovská 1316/6, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 26155681, zastoupeného JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Zábradlí 205/1, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o insolvenčním návrhu věřitele České exportní banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 34/701, PSČ 111 21, identifikační číslo osoby 63078333, zastoupeného Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Celnici 1034/6, PSČ 110 00, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2015, č. j. , -82, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1/ Zjistil úpadek dlužníka TRADE B.G.M. a. s. (bod I. výroku).

2/ Určil, že předběžný insolvenční správce JUDr. Josef Cupka se stává insolvenčním správcem s plnou působností (bod II. výroku).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužníka potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud s odkazem na insolvenčním soudem zjištěný skutkový stav uzavřel, že u dlužníka byly osvědčeny všechny znaky úpadku ve smyslu ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), když dlužník má více věřitelů [insolvenčního navrhovatele, Exportní garanční a pojišťovací společnost, a. s. (dále jen „EGAP“) a Finanční úřad pro hlavní město Prahu], peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a má se za to, že tyto závazky není schopen plnit, jelikož je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti [ ], s tím, že domněnku neschopnosti plnit peněžité závazky plynoucí ze shora uvedeného ustanovení se dlužníku nepodařilo vyvrátit.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále též jen „ ) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že insolvenční návrh navrhovatele se zamítá, popřípadě aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Insolvenční navrhovatel se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a navrhuje dovolání zamítnout.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud dovolání dlužníka, jež může být přípustné jen podle ustanovení a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

Dovolatel odvolacímu soudu především vytýká, že dospěl k nesprávným závěrům o právní povaze pohledávky EGAP, když uzavřel, že jde o část pohledávky vzniklé na základě smlouvy o úvěru číslo 21493 ze dne 28. listopadu 2008, uzavřené mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem (dále jen „úvěrová smlouva“), kterou insolvenční navrhovatel postoupil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. dubna 2014 na EGAP, přičemž tak učinil poté, co EGAP poskytl v souladu s pojistnou smlouvou (číslo 121000196) pro pojištění úvěru poskytnutého v souvislosti s investicemi českých právnických osob v zahraničí proti riziku nesplacení úvěru (dále jen „pojistná smlouva If“) insolvenčnímu navrhovateli pojistné plnění odpovídající pěti nezaplaceným úvěrovým splátkám.

Nejvyšší soud má (na rozdíl od dovolatele) zpochybňovaný výklad pojistné smlouvy If provedený soudy nižších stupňů za souladný s výkladovými pravidly určenými ustanovením , , a obch. zák., jakož i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

Již ze samotného textu pojistné smlouvy If je bez obtíží zřejmé, že poskytnutí pojistného plnění nemělo mít (podle projevené vůle smluvních stran) bez dalšího za následek zánik závazku dlužníka z úvěrové smlouvy, tj. nemělo dlužníka zbavovat povinnosti neuhrazené splátky úvěru věřiteli (respektive pojistiteli, na kterého měla být odpovídající část pohledávky postoupena) zaplatit (srov. v této souvislosti zejména článek XIII. a XVII. všeobecných pojistných podmínek). Opačný závěr, prosazovaný dovolatelem, nemá ani podle přesvědčení Nejvyššího soudu oporu v obsahu uzavřené pojistné smlouvy If (včetně všeobecných pojistných podmínek).

Rozhodnutí odvolacího soudu nijak nekoliduje (a dovolatel se mýlí, dovozuje-li opak) ani s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. především usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle níž insolvenční řízení (ve fázi nalézání úpadku dlužníka) není nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem) cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými. Pohledávky insolvenčního navrhovatele a EGAP totiž byly osvědčeny, aniž by insolvenční soud musel vést rozsáhlé dokazování nahrazující sporné řízení.

Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání jsou pak právně bezvýznamná rovněž dovolací tvrzení, podle nichž bylo rozhodnutí insolvenčního soudu (s ohledem na jeho předcházející postup v řízení) pro dlužníka překvapivým. Jejich prostřednictvím totiž dovolatel odvolacímu soudu toliko vytýká tvrzené vady řízení (srov. v této souvislosti ustanovení ), aniž by současně otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí spočívalo a jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení Ostatně vytýkanou vadou napadené rozhodnutí ani netrpí, když spornými otázkami (tj. výkladem pojistné smlouvy If, jakož i osvědčením pohledávky EGAP) se zabýval nejen insolvenční soud, ale (k odvolání dlužníka) též odvolací soud. Dovolatel tak nejen nebyl zbaven možnosti (ve vztahu ke sporným otázkám) skutkově a právně argumentovat, ale nemohl být ani konečným výsledkem řízení„překvapen“.

Konečně ani námitky, jimiž dovolatel brojil proti závěru odvolacího soudu, že za osvědčenou lze mít též pohledávku dalšího věřitele (Finančního úřadu pro hlavní město Prahu), nejsou schopny objektivně zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí (a jde tudíž o námitky pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné). Pro závěr, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti ( ), totiž postačí zjištění, že dlužník má alespoň dva věřitele, z nichž každý má vůči němu pohledávku po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ( ). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2012, sen. zn. [jde o usnesení uveřejněné ve zvláštním čísle I časopisu Soudní judikatura (Judikatura konkursní a insolvenční), ročník 2012, pod číslem 23] nebo ze dne 18. prosince 2013, sen. zn. (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 33/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr odvolacího soudu o úpadku dlužníka by tak obstál i za situace, kdyby tato pohledávka osvědčena nebyla.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 12. 2019

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu