Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 ICdo 111/2019-338

KSOS 40 INS XY38 ICm XY27 ICdo 111/2019-338

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. M., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Miloslavem Kijasem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, PSČ 702 00, proti žalované AB insolvence v. o. s., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24738115, jako insolvenční správkyni dlužnice NORMA MB spol. s r. o., zastoupené Mgr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, o vyloučení obchodního podílu z majetkové podstaty dlužnice, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice NORMA MB spol. s r. o., se sídlem ve Sviadnově, Na Drahách 246, PSČ 739 25, identifikační číslo osoby 48393851, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2019, č. j. 38 ICm XY, 11 VSOL XY ( XY), takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 9. 10. 2013, č. j. 38 ICm XY ( XY):

1) vyloučil z majetkové podstaty dlužnice (NORMA MB spol. s r. o.) obchodní podíl ve společnosti NORMA Frýdlant n. Ostr., spol. s r. o., identifikační číslo osoby 25387481 (dále jen „NORMA Frýdlant“), ve výši 561/566 [výrok I.],

2) vyloučil z majetkové podstaty dlužnice ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“) [výrok II.] a

3) rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

[2] K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 4. 2019, č. j. 38 ICm XY, 11 VSOL XY ( XY), změnil část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh žalobce, aby byl z majetku dlužnice vyloučen podíl společnosti NORMA Frýdlant ve výši 200/283, připadající na vklad ve výši 8.000.000 Kč (dále jen „část podílu“).

[3] Šlo přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé poté, kdy byl:

1) rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 9. 2014, č. j. 38 ICm XY, 11 VSOL XY ( XY) [dále jen „první rozsudek“], zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sen. zn. , v části, kterou byl potvrzen

a. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k části podílu, jakož ib. výrok II. a III. rozsudku soudu prvního stupně

a věc byla v tomto rozsahu vracena odvolacímu soudu k dalšímu řízení,

2) rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2017, č. j. 38 ICm XY, 11 VSOL XY ( XY), zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sen. zn. , co do prvního výroku – kterým Vrchní soud v Olomouci změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba, aby byla z majetku dlužnice vyloučena část podílu, zamítá – a věc byla v tomto rozsahu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[4] Po vydání rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2017, č. j. 38 ICm XY, 11 VSOL XY ( XY), vyloučil Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 9. 2017, č. j. 38 ICm XY ( XY), nárok na vyloučení sporných nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice k samostatnému řízení.

[5] Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] Dovolatel odvolacímu soudu vytýká především, že nesprávně posoudil jeho dobrou víru při nabývání části podílu.

[7] V projednávané věci odvolací soud nejprve uvedl, že oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Dále konstatoval, že oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout; omyl držitele musí být omluvitelný. A konečně uzavřel, že omluvitelným omylem může být výjimečně i omyl právní.

[8] Tyto závěry jsou v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu k posuzování dobré víry (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. , či ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. ), od níž Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

[9] Nato odvolací soud uvedl, že v poměrech posuzované věci o omluvitelný právní omyl nešlo.

[10] Dne 18. 12. 1997 dlužnice uzavřela se společností NORMA MB Export - Import spol. s. r. o., identifikační číslo osoby 49686518 (dále jen „NORMA MB EI“), kupní smlouvu, kterou společnosti NORMA MB EI prodala sporné nemovitosti, s čímž vyslovila souhlas valná hromada dlužnice. Přestože dovolatel nebyl smluvní stranou této smlouvy, byl jednatelem a společníkem společnosti NORMA MB EI a společníkem dlužnice, a proto si – podle přesvědčení odvolacího soudu – musel být vědom zákonných náležitostí převodu majetku dlužnice „nebo po něm bylo lze požadovat, aby ve svém postavení a při svých aktivitách vědomosti o náležitostech převodu majetku měl.“ Přitom nebyl žádný důvod, aby dovolatel nepožadoval souhlas valné hromady dlužnice také při nabývání části podílu.

[11] Z , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „obch. zák.“) [ve spojení s obch. zák.], navíc „přímo vyplývalo“, že pokud společnost úplatně převádí na společníka majetek přesahující jednu desetinu základního jmění společnosti v průběhu jednoho roku, lze jej zcizit jen se souhlasem valné hromady. K tomu odvolací soud (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. ) uvedl, že ačkoli se z uvedených ustanovení nepodává právní následek, jímž je stíháno porušení zákonného požadavku na udělení souhlasu valné hromady, musel dovolatel – při zachování obvyklé opatrnosti (viz výše) – vědět, že převod části podílu učiněný bez souhlasu valné hromady dlužnice nemůže být platný.

[12] Právě uvedené úvahy odvolacího soudu jsou rovněž v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu k posuzování omluvitelnosti právního omylu (srov. opět rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. či sp. zn. ; dále ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. , ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. , a ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. ); posouzení otázky dobré víry dovolatele při nabývání části podílu tudíž nečiní dovolání přípustným.

[13] Na tom nic nemění ani dovolací argumentace, podle níž se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. , když podle přesvědčení dovolatele nelze dovodit, že byl jeho právní omyl neomluvitelný, pokud se odvolací soud ve svém prvním rozsudku sám mýlil při výkladu § 196a obch. zák.

[14] Tato dovolací argumentace nečiní dovolaní přípustným, neboť dovolatel přehlíží, že povinný souhlas valné hromady s úplatným převodem majetku o hodnotě přesahující jednu desetinu základního jmění společnosti (při převodu na společníka společnosti) vyplýval z výslovné dikce § 196a odst. 1 a 3 (ve spojení s § 135 odst. 2) obch. zák. Dále pomíjí také to, že odvolací soud (v odst. 28 napadeného rozsudku) objasnil důvody původního (nesprávného) právního posouzení věci (uvedl, že šlo o nesprávné vyhodnocení skutkového stavu, a tedy i postavení dovolatele), čímž dostál požadavkům formulovaným v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. .

[15] Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani námitka dovolatele, podle níž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. , ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. , a ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. ), neboť posuzoval otázku dobré víry dovolatele „ryze subjektivně“. Ve skutečnosti je tomu totiž právě naopak. Odvolací soud posuzoval dobrou víru se zřetelem ke všem okolnostem (aniž by zkoumal osobní přesvědčení dovolatele), což odpovídá závěrům formulovaným v rozhodnutích Nejvyššího soudu citovaných v tomto odstavci.

[16] Namítá-li dovolatel, že jej rejstříkový soud „uvedl v omyl“, neboť jej zapsal jako společníka společnosti NORMA Frýdlant, aniž by pro zápis vyžadoval souhlas valné hromady dlužnice s převodem části podílu, přehlíží, že odvolací soud vystavěl závěr o nedostatku dobré víry dovolatele na tom, že jeho (právní) omyl nebyl omluvitelný (viz výše). Na posouzení otázky rozsahu přezkumu (ne)platnosti smlouvy o převodu části podílu v rejstříkovém řízení tedy napadené rozhodnutí nespočívá, a tak není ani tato námitka způsobilá založit přípustnost dovolání.

[17] Konečně vytýká-li dovolatel napadenému rozsudku odvolacího soudu také to, že odvolací soud „vycházel ze svévolně ‚upraveného‘ skutkového stavu,“ není ani tato námitka způsobilá založit přípustnost dovolání. Je tomu tak proto, že jde o polemiku s hodnocením důkazů ze strany odvolacího soudu; samotné hodnocení důkazů přitom nelze – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v – úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

[18] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

[19] Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Filip Cileček předseda senátu