Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 466/2019

30 Nd 466/2019-72

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobkyně PHARMOS, a.s., identifikační číslo osoby 19010290, se sídlem v Ostravě – Radvanicích, Těšínská 1349/296, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Janotou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, proti žalované AstraZaneca AB, Business ID No.: 556011-7482, se sídlem v Södertälje, Forskargatan 18, Švédské království, zastoupené Mgr. Liborem Štajerem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Malá Strana, Hellichova 458, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou domáhá, aby se žalovaná zdržela nekalosoutěžního jednání spočívajícího v odmítání dodávek léčiv, na něž má žalobkyně podle svého názoru právo vyplývající z , o léčivech, a dále aby žalovaná zaplatila žalobkyni náhradu ušlého zisku ve výši 2 151 017,08 Kč, zadostiučinění za imateriální újmu ve výši 10 827 777 Kč a náhradu nákladů řízení.

Žalovaná s odkazem na , , navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Praze. V první řadě žalovaná uvádí, že spor je velmi úzce spjat s trhem s léčivými přípravky, s jeho fungováním a především jeho regulací. Lze tak podle jejího názoru předpokládat, že v řízení bude podávat odborná vyjádření a stanoviska Státní ústav pro kontrolu léčiv a Ministerstvo zdravotnictví, tedy orgány mající sídlo v obvodu Městského soudu v Praze. Ve stejném obvodu pak má sídlo též společnost PHOENIX lékárenský velkoobchod, s.r.o., která provádí pro žalovanou veškeré distribuční operace ve vztahu k léčivým přípravkům. Vzhledem k charakteru řízení a zainteresovanosti uvedené společnosti lze mít za to, že její zaměstnanci budou v řízení vystupovat jako svědci. Na základě uvedených skutečností žalovaná míní, že se těžiště řízení nachází v obvodu Městského soudu v Praze. Lze tedy předpokládat, že navrhovaný soud by mohl danou věc projednat hospodárněji a rychleji, jelikož by nemuselo docházet k přesunu osob zapojených do tohoto řízení. Úspora by nebyla pouze ekonomická, ale též časová.

Žalobkyně se k návrhu žalované vyjádřila tak, že s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí, neboť pro uvedený postup není relevantního důvodu a skutečnosti, které žalovaná uváděla ve svém návrhu, nevedou k závěru, podle kterého by věc mohla být projednána rychleji a hospodárněji, nebo by bylo umožněno po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci. Skutečnost, že dozorové orgány trhu s léčivy (Státní ústav pro kontrolu léčiv a Ministerstvo zdravotnictví) mají sídlo v Praze, je nepodstatná. I kdyby uvedené orgány měly ve věci podávat odborná vyjádření a stanoviska, což žalobkyně nepředpokládá s ohledem na zásadu, že soud zná právo, probíhala by komunikace písemně, a proto je jejich sídlo nevýznamné pro příslušnost soudu. Rovněž tvrzení, že zaměstnanci společnosti PHOENIX lékárenský velkoobchod, s.r.o. budou v řízení vystupovat jako svědci, postrádá relevanci. Z dosavadních podání není vůbec zřejmé, že by zaměstnanci uvedené společnosti měli v řízení jako svědci vystupovat, tito nebyli ani označeni, a není tak zřejmé jejich bydliště. Společnost PHOENIX lékárenský velkoobchod, s.r.o. působí v celé České republice a její zaměstnanci tak mohou mít blíže do Ostravy než do Prahy. Bylo-li by to nutné, lze využít dožádání podle Žalobkyně poukázala též na nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. , a uvedla, že žalovaná ve svém návrhu poukazuje na skutečnosti, které očekávání rychlejšího a hospodárnějšího průběhu řízení neodůvodňují, nejsou závažné či mimořádné.

Podle věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

Tyto důvody vhodnosti musí být takové povahy, aby z nich jednoznačně plynulo, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Při posuzování podmínek delegace věci a podmínek vhodnosti má pak zásadní význam i stanovisko účastníků řízení. Nelze rovněž nezdůraznit, že postup podle je výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost je určena zákonem, a kterou je právě proto, že jde o výjimku, nutno vykládat restriktivně.

Právo na zákonného soudce je zaručeno d a je jedním ze základních záruk práva na spravedlivý proces. Výjimka z tohoto principu proto musí být zásadního charakteru. Takové důvody však Nejvyšší soud v této věci neshledal. Okolnosti, kterými žalovaná podkládá svou žádost, jsou toliko jejími nepotvrzenými předpoklady. S ohledem na dosavadní průběh řízení (zejména žalobu a vyjádření žalované) je možné naopak předpokládat, že pro řešení věci bude zásadní výklad právních norem, který náleží soudům, a potřeba vyjádření či stanovisek Státního u pro kontrolu léčiv či Ministerstva zdravotnictví se nejeví zřejmá. I v případě, pokud by se naplnily předpoklady žalované ohledně potřeby provádět důkazy svědeckými výpověďmi svědků s bydlištěm v Praze, nejedná se o okolnost mimořádnou, odůvodňující užití delegace vhodné, a z toho plynoucího průlomu do ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Žalobkyně, která s přikázáním věci navrhovanému soudu nesouhlasí, správně poukázala na možnost užití institutu dožádání podle , který by mohl vést ke snížení případných (žalovanou v návrhu naznačených) obtíží.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud tudíž neshledal existenci takových závažných okolností, jež by odůvodňovaly přikázání věci jinému než dosavadnímu příslušnému soudu. Návrhu žalované na přikázání věci Městskému soudu v Praze proto Nejvyšší soud nevyhověl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 2. 2020

JUDr. František Ištvánek předseda senátu