Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 74/2018-118

KSOS 40 INS XY40 ICm XY29 ICdo 74/2018-118

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Radky Píšťkové Záhorcové, se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad 592, PSČ 686 01, jako insolvenční správkyně dlužnice J. T., narozené XY, proti žalovanému Ing. Robertu Benešovi, se sídlem v Přerově, Kosmákova 29, PSČ 750 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka L. T., narozeného XY, bytem XY, o vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 40 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka L. T., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. prosince 2017, č. j. 40 ICm XY, 13 VSOL XY ( XY), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:

1/ Dne 10. prosince 2013 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice.

2/ Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2013, č. j. XY, byl zjištěn úpadek dlužnice, povoleno její oddlužení a do funkce jejího insolvenčního správce byla ustanovena žalobkyně.

3/ Žalobkyně sepsala dne 10. února 2014 předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužnice.

4/ Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. března 2014, č. j. XY, bylo schváleno oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty; předmětné nemovitosti byly uvedeny ve výčtu aktiv majetkové podstaty.

5/ Dne 10. prosince 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka.

6/ Přede dnem zahájení insolvenčního řízení dlužnice i dlužníka bylo zahájeno řízení u Okresního soudu ve Zlíně, vedené pod sp. zn. , o vypořádání společného jmění (bývalých) manželů (dlužnice a dlužníka). Uvedené řízení bylo pravomocně skončeno dne 22. prosince 2014 rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. listopadu 2014, č. j. -545, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. února 2014, č. j. -408, kterým byly předmětné nemovitosti (až na jednu, o které nebylo v rámci tohoto řízení rozhodováno) přikázány do výlučného vlastnictví dlužníka. V rámci odvolacího řízení jednal Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně na straně žalující s žalobkyní (JUDr. Radkou Píšťkovou Záhorcovou coby insolvenční správkyní dlužnice).

7/ Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. února 2015, č. j. XY, bylo změněno usnesení o schválení oddlužení tak, že z majetkové podstaty byly vyřazeny předmětné nemovitosti, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. listopadu 2014, č. j. -545.

8/ Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. března 2015, č. j. XY, byl zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a do funkce jeho insolvenčního správce byl ustanoven žalovaný.

9/ Žalovaný sepsal dne 2. června 2015 předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka.

10/ Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. září 2015, č. j. XY, bylo schváleno oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty.

11/ Dne 7. září 2015 bylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. února 2015, č. j. XY, k odvolání věřitele dlužnice změněno tak, že se rozsah majetkové podstaty dlužnice nemění (usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. XY, 1 VSOL XY). Dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo (později) odmítnuto (usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2016, sen. zn. ).

12/ Na základě vyrozumění žalobkyně žalovaným dne 22. září 2015 o tom, že sepsal předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka ( XY), podala žalobkyně vylučovací žalobu proti žalovanému ( XY).

Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že žalovaný sepsal předmětné nemovitosti po právu na základě pravomocného rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů dlužnice a dlužníka.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 1998, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 58/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 7, ročník 2005, pod číslem 113 – dospěl k závěru, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání vylučovací žaloby, neboť předmětné nemovitosti sepsala do majetkové podstaty dlužnice jako první (s účinky ke dni 10. února 2014), tedy dříve než je sepsal žalovaný do majetkové podstaty dlužníka (s účinky ke dni 2. června 2015).

Odvolací soud dále uvedl, že žaloba není (ani) důvodná, a to s ohledem na skutečnost, že všechny orgány veřejné moci (insolvenční soud nevyjímaje) jsou vázány pravomocnými rozhodnutími obecných soudů ve věci vypořádání společného jmění (bývalých) manželů (dlužnice a dlužníka) [srov. , 3 a 4 , (dále též jen „ “)], jimiž byly (v zásadě všechny) předmětné nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví dlužníka.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2

Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že i v poměrech platí, že insolvenční správce, který předmětný majetek sepsal jako první v pořadí, nemá aktivní legitimaci k podání vylučovací žaloby vůči insolvenčnímu správci, který předmětný majetek sepsal jako druhý v pořadí.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že rozhodnutí odvolacího soudu je též plně souladné s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. června 1999, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém Nejvyšší soud vysvětlil (v poměrech , o konkursu a vyrovnání), že dojde-li v průběhu konkursu k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, je třeba ty věci, jež byly v rámci vypořádání přikázány manželu úpadce, vyřadit z konkursní podstaty. Pro insolvenční poměry se k tomuto závěru Nejvyšší soud přihlásil v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 65/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z výše uvedeného potom logicky vyplývá, že byl-li na oba manžele prohlášen konkurs, případně bylo-li jim schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, mající na základě ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ohledně majetku náležejícího do majetkové podstaty účinky obdobné prohlášení konkursu, je pravomocné rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů závazné pro oba insolvenční soudy i oba insolvenční správce a konečným způsobem řeší otázku, do které majetkové podstaty ta která věc patří.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a , když procesně úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení; ty v dané věci sestávají z paušální náhrady ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu) za vyjádření k dovolání, jež bylo doručeno insolvenčnímu soudu dne 15. května 2018.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2020

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu