Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3980/2019

21 Cdo 3980/2019-214

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Z. S., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované I. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Petrem Košťálem, advokátem se sídlem v Příbrami, Gen. R. Tesaříka č. 256, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2019 č. j. -198, takto:

I. Dovolání žalované seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2019 č. j. -198 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Odvolací soud v projednávané věci řešil mj. otázku výkladu právních úkonů (právních jednání) účastníků – pracovních smluv ze dne 29. 1. 2010 a 31. 8. 2010 a dohod o změně pracovní smlouvy ze dne 29. 1. 2010, označených jako č. 1/2010, č. 2/2011, č. 3/2011, č. 4A/2015 a č. 4B/2015, uzavřených dne 19. 1. 2011, 23. 6. 2011, 10. 1. 2012 a 28. 8. 2015.

Dovodil-li odvolací soud, že „jak z názvu právních jednání, tak i z jejich obsahu, je zřejmé, že dne 28. 8. 2015 nebyly uzavřeny dvě nové pracovní smlouvy nově zakládající dva samostatné souběžné pracovní poměry žalobce u žalované jednak na práci učitele a dále na práci řidiče-údržbáře, nýbrž že se jednalo o změnu dosavadního pracovního poměru založeného již pracovní smlouvou ze dne 29. 1. 2010, ve znění dohod o změně pracovní smlouvy ze dne 19. 1. 2011, ze dne 23. 6. 2011 a ze dne 10. 1. 2012, s tím, že od 1. 9. 2015 žalobce v rámci plného pracovního úvazku 40 hodin týdně vykonával jednak v rozsahu 21 hodin týdně práci učitele a ve zbývajícím rozsahu 19 hodin týdně práci řidiče-údržbáře“, jde o úsudek, který vychází z konstantní judikatury dovolacího soudu [k zásadám pro výklad právních jednání srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017 sp. zn. a v něm vyjádřený právní názor, že základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět; při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají; teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen].

Na uvedeném závěru odvolacího soudu nic nemění, že žalovaná učinila postupně dvě právní jednání směřující k rozvázání pracovního poměru žalobce, a to předmětnou výpovědí ze dne 31. 5. 2016 ve vztahu k práci učitele a následně výpovědí ze dne 26. 4. 2017 ve vztahu k práci řidiče-údržbáře. Uvedený postup žalované vycházel z jejího nesprávného právního názoru, jehož důsledky již byly dovolacím soudem – přímo v této věci – vysvětleny v jeho kasačním rozsudku ze dne 13. 11. 2018 č. j. -118. Ve prospěch názoru žalované nelze úspěšně namítat ani to, že „za výkon práce učitele náležel žalobci plat v jiné platové třídě i platovém stupni, nežli za výkon práce řidiče a údržbáře“, a že s výkonem práce učitele byl spojen také odlišný rozsah nároku na dovolenou i odlišné pracoviště, neboť uvedené skutečnosti – jak správně uvádí odvolací soud – „je třeba chápat jako technickou (administrativní) záležitost“, která nemá vliv na jím provedené korektní vyhodnocení obsahu dotčených projevů vůle (právních jednání) účastníků.

Poukazuje-li dovolatelka ve prospěch svých úvah na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015 sp. zn. , potom přehlíží, že uvedené rozhodnutí řeší jinou právní otázku a vychází z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než je dán v projednávané věci, a že proto právní závěry přijaté v uvedeném rozhodnutí na posuzovanou věc nedopadají.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu