Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 4153/2019

24 Cdo 4153/2019-250

USNESENÍ

S. A.

G. V.

, narozené XY, bytem XY, o určení neplatnosti smlouvy a o určení vlastnictví k movité věci, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. května 2019, č. j. -231, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v České Lípě (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. listopadu 2016, č. j. -130, zamítl žaloby, jimiž se žalobkyně domáhala určení, že označená smlouva o převodu specifikovaného osobního automobilu, je neplatná, a dále, že žalobkyně a její manžel F. A. (dále též „manžel žalobkyně“) jsou společnými vlastníky označeného osobního automobilu.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. října 2017, č. j. -177, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném rozsahu (ohledně zamítnutí žaloby na určení vlastnictví k předmětnému osobnímu automobilu) změnil tak, že určil, že žalobkyně a její manžel vlastní ve společném jmění (dále též „SJM“) označený osobní automobil, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2018, sp. zn. , shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v měnícím meritorním výroku I. (ohledně určení vlastnictví k předmětnému osobnímu automobilu), a dále v jeho nákladovém výroku II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud v odůvodnění svého rozsudku mj. s odkazem na předmětnou judikaturu vyložil, že i v případě žalobního požadavku na určení, že označený osobní automobil je ve společném jmění manželů (dále též „SJM“), musí být účastníkem řízení též i druhý manžel, neboť v opačném případě by takto vydaný rozsudek nemohl odstranit dosud panující (žalobkyní tvrzený) prvek právní nejistoty i ve vztahu k předmětnému registru vozidel.

Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 21. května 2019, č. j. -231, rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavé části výroku I. týkající se určení vlastnictví k označenému osobnímu automobilu, jakož i v nákladových výrocích potvrdil, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění svého (písemného vyhotovení) mj. vyložil, že v řízení o určení spoluvlastnictví k věci ve společném jmění manželů musí být vyřešena otázka spoluvlastnictví i vůči druhému manželovi, jehož právního postavení se dotýká. V daném případě ovšem (bývalý) manžel žalobkyně účastníkem tohoto řízení nebyl, přičemž žalobkyně nemůže prokázat v řízení naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle , přičemž předpoklad přípustnosti dovolání vymezuje s tím, že: „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Tuto otázku spatřuje žalobkyně v posouzení nutnosti účasti druhého manžela v řízení o určení vlastnického práva k movité věci ve společném jmění manželů.“ Dovolatelka pak poukazuje na rozhodovací praxi dovolacího soudu a svým způsobem polemizuje se shora uvedeným kasačním rozhodnutím dovolacího soudu v této věci s tím, že podle jejího názoru předmětná právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěrem dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání žalobkyně písemně nevyjádřila.

Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání žalobkyně není – jak bude dále vyloženo – ve smyslu přípustné.

Nejvyšší soud předně odkazuje na své právní závěry, které učinil ve svém (shora již zreferovaném) kasačním rozsudku, od nichž nemá žádného důvodu se odchylovat, též s přihlédnutím k tomu, že manžel žalobkyně F. A. přistoupil k předmětnému převodu (žalobou dotčeného) osobního automobilu na žalovanou, jehož platnost však žalobkyně zpochybňuje, aniž by však účastníkem tohoto řízení byl právě i manžel žalobkyně. Za této procesní situace proto takto uplatněná určovací žaloba nemůže eliminovat žalobkyní tvrzený stav právní nejistoty a nemůže být podkladem pro zjednání nápravy ve prospěch žalobkyně, která – jak již vyložil s ohledem na učiněné zjištění soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku – „sice vznesla námitku neplatnosti převodu automobilu s odvoláním na ust. “, avšak žaloba nesměřovala též vůči manželu dovolatelky. Přitom žádné dovolatelkou v jejím dovolání označené rozhodnutí dovolacího soudu v obdobných skutkových poměrech (manžel se žalobou proti nabyvateli domáhá určení, že označené mobilie jsou předmětem společného jmění manželů, přičemž v žalobě se současně domáhá neplatnosti předmětného převodu učiněného druhým manželem, aniž by druhý manžel byl účastníkem tohoto řízení) nepřináší odlišný právní názor, který dovolací soud zaujal ve svém předchozím kasačním rozsudku, takže zde není důvod věc předkládat ani k rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ve smyslu , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Samotná polemika dovolatelky, která ve svém důsledku míří na právní závěry, k nimž dospěl dovolací soud v předchozím kasačním rozsudku, přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle odmítl.

Nákladový výrok se neodůvodňuje( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 1. 2020

JUDr. Pavel Vrcha, MBA

předseda senátu